„Maastricht“ znamenal konec „společenství“ a začátek nadnárodní „unie“. Byl opuštěním zdravé myšlenky spolupráce jednotlivých států na základě mezivládních dohod a otevřel prostor k umělému, centrálně řízenému konstruktu nadnárodního superstátu a budování eurosocialismu. Na existenci národních států zaútočil z mnoha směrů, mimo jiné, prosazováním „Evropy regionů“ s cílem v unijní části evropského kontinentu definitivně vymazat národní hranice, uměle „rozstříhat“ Evropu na regiony, a ty snadněji centrálně řídit z Bruselu.

Maastrichtská smlouva významně přispěla ke spuštění procesu posilování pravomocí Evropské komise a Evropského parlamentu na úkor národních vlád a parlamentů. Členy Evropské unie obrala nejen o suverénní rozhodování v mnoha klíčových kompetencích, ale především – vnutila jim politický projekt jednotné evropské měny, ze kterého učinila nedotknutelný a nekritizovatelný symbol evropského sjednocení.

Česká republika v době, kdy do Evropské unie vstupovala, již nemohla a nesměla nic na daném stavu věcí ani ovlivnit, ani měnit. Vstupovala do unie, kde bylo naší povinností rámec vytvořený Maastrichtskou smlouvou bez výhrad přijmout.