Pane profesore, v říjnu jste nám řekl, že Donald Trump obnovuje americký imperialismus 19. století a Česká republika s ním nemá spojovat žádná očekávání. Jak v této myšlence pokračovat nyní, po únosu Nicoláse Madura?

Zdá se, že Spojené státy americké se snaží udržet globální hegemonii či alespoň příslušnost k hlavním světovým mocnostem upevněním a rozšířením své nadvlády nad americkým kontinentem. Západní hemisféra má být výlučnou sférou americké moci, a to včetně Grónska. Spojené státy americké proto vyvíjejí tlak na režimy, které až doposud americkému vlivu vzdorovaly, ve Venezuele, na Kubě nebo v Nikaragui. Tento proces obsahuje nicméně i etnickou stránku. V rámci amerického establishmentu jsou bílí anglosaští protestanti (tzv. WASP) postupně nahrazováni osobami hispánského původu, z nichž se často rekrutují výrazní reprezentanti nového amerického militantního imperialismu.

Za příklad může sloužit Marco Rubio. Spojené státy americké tak na jedné straně usilují o politickou kontrolu Latinské Ameriky, na straně druhé se kulturně a etnicky stávají její součástí. Bude zajímavé sledovat, zda dojde k transformaci tradičních amerických republikánských institucí ve struktury autoritářské a imperiální tak, jak se to stalo za císaře Augusta v Římské říši. Mnohé z chování a osobnostních rysů prezidenta Donalda Trumpa by tomu nasvědčovalo. To ovšem znamená mentální a historický rozchod s Evropou. Atlantický oceán se stává civilizačním předělem. Česká republika již opravdu nemůže slaďovat svoji zahraniční politiku se zájmy Spojených států amerických.        

Z Evropy se ozvaly hlasy, že Trump dále rozbourává systém mezinárodního práva, stejně jako to dělá Vladimir Putin. Že obnovuje koncept „sféry vlivu“ místo trvání na „řádu založeném na pravidlech“, který platil za Trumpových předchůdců. Jak tato volání evropských lídrů vnímáte?

Toto volání ignoruje skutečnost, že to byly evropské koloniální mocnosti, které v devatenáctém století využily mocenské převahy a přeměnily prakticky celý mimoevropský svět v závislé a vykořisťované periférie. Moderní systém mezinárodního práva byl a je výsadou mocných a privilegovaných, nikoliv slabých a bezmocných.