To je otázka, kterou si musí klást každý, kdo vidí řádění neziskovek, některých zfanatizovaných mladých učitelů a dalších nátlakových skupin.

A je to otázka, ze které vyplývají i další důsledky. Student matfyzu, na jehož podněty tu často reaguji, položil stejnou otázku v souvislosti s prodlužováním lidského života. Dle mého soudu oprávněně. Po biologických objevech posledních dvou let se zdá být realistické, že někteří dnes narození by se mohli dožívat 200 let či více. I když v Evropě je pravděpodobnější scénář, že místo průlomových biologických objevů budeme řešit recitování koránu či správnou velikost kamenů pro popravy nemravných žen.

Jak to tedy je? Hrají názory a postoje získané v mládí tak zásadní roli po celý život? Některé studie ukazují, že tomu tak skutečně je. Pouze jedna čtvrtina populace změní během středního a vyššího věku politické či mravní názory (z pravidla přejdou z liberálních pozic na konzervativní). Jenže tam jsou minimálně dvě ALE.

Za prvé. Ty studie se týkají lidí, kteří už jsou staří. Pochopitelně, jinak by nebylo možné zjišťovat, jestli za celý život nezměnili názory. Z toho nijak nevyplývá, že tomu bude stejně i v generaci narozené třeba kolem roku 1970.

Za druhé. Drtivá většina těch prací vznikla v USA, tedy v dlouhodobě stabilním politickém a názorovém prostředí. Dokonce i když se objeví mladí radikálové, starší generaci se vždy podaří udržet svůj svět (ve kterém třeba na ty mladé radikály společně nadávají). Jinak je tomu v zemích, kde velká část mladé generace oddaně milovala soudruhy Gottwalda a Stalina a o 10 let později už to ně byli zločinci. Jak snadné jsou ty názorové veletoče! Což není jen otázka kariérismu. Stačí připomenout dnešní padesátníky, kteří kdysi horovali pro klausovský volný trh bez přívlastků a dnes většina z nich odpovídá v anketách, že se jim za Husáka žilo lépe než dnes.