Minulý týden jsem se ve své glose zamýšlel nad neblahou realitou, ve které politická moc v dnešní České republice leží nebezpečně nízko a ve které překročit ji snadno mohou dokonce i účelově vzniklé subjekty, které si na „politiku“ jen hrají. Tvrdil jsem ve své glose, že jednou z příčin tohoto stavu je dlouhodobé oslabování kdysi silných politických stran, ideové i personální. Pár dnů po zveřejnění mého textu se objevila informace, která, myslím, moji obavu jen potvrzuje.

Na návrh některých senátorů má být totiž upraven volební zákon ve prospěch „oblíbených“ kandidátů. Navrhovatelé tvrdí, že jejich návrh „skoncuje s neoblíbenými politiky“, navodí stav, ve kterém „hlas pro oblíbené a populární kandidáty bude mít dvojnásobnou váhu, čímž se významně omezí vliv stranických sekretariátů“, a současně tvrdí, že „když už se nedaří uzákonit přímou volbu starostů, mohl by tento návrh být kompromisem“. Pod návrhem jsou podepsaní senátoři z ODS, KDU-ČSL a STAN.

Ponechme stranou směšný argument o „oblíbenosti“ kandidátů. Oblíbenými zpravidla bývají ti, kteří nic vážně nehájí, a kteří se proto „umí s každým domluvit“, nebo ti, kteří jsou známými sportovci, místními učiteli či vyhlášenými lékaři. Ze zkušenosti a s jistotou lze však říci, že žádná z těchto „oblib“ vůbec neznamená, že takoví lidé budou i dobrými správci věcí veřejných.