Vzhledem k tomu, že „výběr“ budoucích členů Evropské komise bude zřejmě uzavřen 21. 11. (jediný, kdo to má zatím „nahnuté“, je Maďar Olivér Várhelyi, ale to se dalo čekat, je přece „od Orbána“) a Evropský parlament budoucí Komisi jako celek pod vedením von der Leyenové určitě schválí 27. 11., zkusme se letmo podívat na to, co nás skrze názory několika jednotlivých kandidátů v příštích pěti letech čeká.

Českou vládou nominovaný Jozef Síkela, jeden z „otců“ českých nejvyšších cen energií v EU, bude zastávat pozici komisaře pro mezinárodní partnerství. Tolik se toho premiér Fiala namluvil o „silném ekonomickém portfoliu“, tolik se toho česká vláda v průběhu tzv. předsednictví ČR Evropské unii napodlézala von der Leyenové a Timmermansovi, až je z toho pro českého nominanta nezajímavá okrajová pozice. Ono je to v důsledku stejně jedno, usazením se v Evropské komisi její členové okamžitě ztrácejí loajální vazby k vlastní zemi (Češi v tom byli vždy přeborníky), takže příliš plakat nemusíme. Jen se v okamžiku, kdy bude za pár měsíců Fialova vláda skládat účty, nedejme opít rohlíkem, jak se jí „podařilo vrátit prestiž české zahraniční politice“. Umístění Síkely na  místo v EK „prestižní“ rozhodně není.

V české politice se toho také hodně namluvilo o údajně ohromném úspěchu koalice Spolu po evropských volbách, když se její členka Veronika Vrecionová stala předsedkyní zemědělského výboru v EP. Výsledky slyšení budoucího eurokomisaře pro zemědělství Christophe Hansena z Lucemburska například komentovala takto: „Pro mne bylo podstatné, zda-li pan Hansen hodlá podporovat malé farmy a také jestli je pro zastropování dotací pro velké agrární podniky … Jsem ráda, že peníze mají jít malým rodinným firmám“. Vrecionová tak znovu připomněla posedlost současné české vlády „malými farmami“ a úpornou vládní snahu omezit finanční toky „velkým“ zemědělským podnikům, přestože ty především se starají o výživu této země. Boj proti „velkým“ je vládním a nekonečným programem „boje s Babišem“. Jen člověka napadne, že si to máme - pokud chceme - odehrát sami doma, a netahat naše vnitropolitické spory do Bruselu.