Jedná se o zařazení skutkové podstaty „hate crime“ (zločin z nenávisti) a „hate speech“ („nenávistný slovní útok") mezi takzvané evropské trestné činy. A to není vše. Tyto trestné činy by měly být klasifikovány jako „zvlášť závažné“, což se samozřejmě odrazí i ve vyšší trestní sazbě (právní úprava by se samozřejmě dotkla všech členských zemí EU).

A to stále není vše. Tohoto zvlášť závažného trestného činu se můžete dopustit nejen např. v rámci osobního kontaktu, ale také například prostřednictvím internetu. Zjednodušeně projevem nenávisti může být každý slovní útok, vztahující se k rase, národnosti, náboženství nebo sexuální menšině.

Již dnes k tomu není daleko – vezměme si jen příklad fotbalisty Ondřeje Kúdely. Nikdo nedokázal, že vůbec něco hanlivého svému soupeři řekl, natož co – a je zde hon na čarodějnice, který u nás nemá obdoby, přesahující hranice kontinentu. Skutečná a prokazatelná agrese z utkání naopak zůstává upozaděna. A můžeme pokračovat dále – výrobci potravin a filmoví tvůrci chodí kolem všech menšin po špičkách a omlouvají se snad i za to, co neudělali. A objevují se informace o tom, že v některých pozicích musí být zastoupen určitý počet menšin. Probůh proč? Copak například sexualita odráží profesní kvality?