Někteří přítomní vypadají, že se jim pro samotnou radost dočista zastavil dech. Jana Volfová míří po boku Petra Hampla a Evy Hrindové k připravenému stolu. Celá akce by měla být diskuzí, je však rychle patrno, že vlastně chybí jakýkoliv oponent. Dlouhovlasý čtyřicátník, který se nám později představuje jako Václav Šimek, se nedočkavě chápe fotoaparátu a míří za Hamplem.„Prosím vás, mohl byste se s námi vyfotit?“ obrací se na nejautentičtějšího pravicového sociologa, který polichoceně přijímá.

Hodinky ukazují za pět minut půl sedmé, což je ohlášený začátek debaty. Obracím se na jednoho ze studentů po mé pravici. Zajímá mě, co ho k Hubertovi přivedlo. „Jsem člen BPI. Byl jsem aktivní už před prázdninami v IVČRN a když vznikl Blok, tak jsem hned vstoupil. Ale i kdybych nebyl člen, tak bych nejspíš přišel kvůli Petru Hamplovi. Souhlasím s jeho názory a chtěl jsem ho potkat osobně,“ svěřuje se. Než se stačím zeptat na jméno, usazují se tři hlavní star k připravenému stolu a všechny nás vítají.

Drony na hranice a flinty děckám

Hampl se hned zpočátku omlouvá, že se pokaždé musí postavit, když obdrží dotaz, neboť je tak uvyklý z pobytu za katedrou. Po nějaké hodině to začíná působit komicky, neboť jeho zápal při samotném výskoku blízce připomíná onoho prokletého muže z filmu Marečku, podejte mi pero!, jenž byl při prezentaci textu odsouzen k dlouhým a náročným pochodům. „Já jsem vlastně velmi proimigrační člověk,“ baví mě Hampl hned další větou. Připisuje to faktu, že mu nevadí Ukrajinci a druhá generace Vietnamců se prý taky docela povedla. Co však představuje jasnou hrozbu, jsou muslimští uprchlíci. Není se čemu divit, jelikož samotný název diskuze odkazuje k tomu, jak souvisí islám s imigrační krizí. Následně přihazuje Petr Hampl nějaký vtip, který se natolik nepovedl, že se mu skutečně může smát jen Naštvaná matka. Hrindová plní funkci šprtů v první lavici, jejichž jediným úkolem je snášet šikanu spolužáků a afektovaně se smát pokusům o vtip, které pouští, často zoufalý a životem zmučený, pedagog do pléna.

První dotaz vznáší již známý Vladimír Šimek. Vlastně se jedná o několikaminutový monolog, který se opakovaně snaží přerušit dokonce i vůdčí trio ve snaze vydolovat nějaký dotaz. Nakonec se ukazuje, že by pana Šimka zajímal vznik domobrany a nasazení dronů pro lov uprchlíků na hranicích, protože je přesvědčen, že v současné době nepodniká policie, natož armáda, dostatek opatření. Musím přiznat, že jsem sám docela zvědav na odpověď. Hampl skutečně potvrzuje, že hranice bude třeba zavřít pořádně, ale druhým dechem se proti spontánní domobraně vymezuje. Během dalších úvah se mu podaří zmínit několik zajímavých faktů. Asi poprvé v historii země zde vyrůstá generace lidí, kteří neumějí zacházet se zbraněmi, což jemu připadá naprosto absurdní.