Koncem srpna nebo začátkem září by ji měla projednávat vláda. V zásadě nepřináší nic nového: větší důraz na jádro a menší na uhlí, konec státní podpory solárního byznysu. Právě to může vést k pocitu, že vše už bylo mnohokrát řečeno a nemá smysl dál polemizovat.
Předložený materiál však některé teze vyostřuje do extrému a otevírá cestu projektům, o nichž lidé zatím nemají ani tušení. Právě na ně upozorňuje v následujícím příspěvku Jakub Šiška.
Nelze říci, že by předložená energetická koncepce neobsahovala nic pozitivního. Především zamýšlený pokles podílu uhlí v energetickém mixu ze současných 40 na 15% během 30 let je nejrazantnější, s jakým kdy jaký ministr průmyslu počítal. Rovněž tak orientace na jadernou energetiku není v Kubově plánu tak silná, jakou navrhoval jeho předchůdce Kocourek. Ten chtěl z jádra výhledově dostávat až 80% energie, zatímco současná varianta počítá nanejvýš s 55 procenty. Tím ovšem výčet předností končí a víc než vrchovatě ho vyrovnají věci značně problematické.
Plánuje-li stát postavit další dva bloky v Temelíně a jeden v Dukovanech, musí především vyřešit otázku jaderného paliva. Nejen toho vyhořelého, ale i toho, které se do reaktorů zaváží. Zatím pochází 40% využívaného paliva z domácích zdrojů, přesněji řečeno z uranového dolu v Rožné. Je to jediný uranový důl ve střední Evropě a jeho zásoby se vyčerpají už za pět let. Ministr Kuba to chce řešit otevřením nových dolů na Liberecku, kde lze podle odhadů vytěžit až 56 tisíc tun uranu. Co těžba uranu obnáší a jaké má ekologické dopady, o tom se můžeme přesvědčit na Příbramsku, Jáchymovsku, ve Stráži pod Ralskem a všude jinde, kde se uran dříve těžil. Ani dnes by se těžba neobešla bez obrovských hald hlušiny a odkališť, které ohrožují okolí radioaktivním radonem a různými toxickými látkami ještě dlouho po ukončení těžby. K získání jednoho kilogramu uranu je totiž třeba vytěžit v průměru jednu tunu horniny, často chemickou cestou. A ministr Kuba ji ve své koncepci nevylučuje.
Ve stínu plánovaného poklesu těžby uhlí přichází koncepce i s plány, které jdou v zásadě opačným směrem. Jde například o plán prozkoumat zásoby uhlí v Beskydech kvůli budoucí možné těžbě nebo připuštění možnosti bourat kvůli těžbě další obce na severu Čech. S tím jde ruku v ruce i záměr vrátit do tzv. horního zákona možnost, aby stát mohl vyvlastňovat domy a pozemky v místech, která určí k těžbě. Vláda přitom teprve nedávno schválila návrh, aby tyto paragrafy z komunistické éry byly zrušeny. Naprosto komicky pak působí ministrova slova, kterými v Českém rozhlase obhajoval výstavbu nových spaloven: "Venku se nám válí 4 miliony tun odpadků, které nevyužíváme a zbytečně spalujeme uhlí". Snaha o eliminaci odpadů je jistě chvályhodná, ale mnohem lepší cestou je podle zkušeností ze světa i podle selského rozumu jejich recyklace. O efektivitě spaloven si může udělat představu každý, kdo by si zkusmo zapálil obsah vlastní popelnice. Spalovny proto připomínají spíš krematoria, kde se musí pohánět pece plynem nebo jiným palivem, aby materiál vůbec hořel. To je však už jen detail.
Podstatné je, že jsou tu i jiné koncepty energetické budoucnosti. Například studie společnosti Candol Partners označuje chystanou stavbu nových bloků v Temelíně za ekonomicky neobhajitelnou, protože uvažovaná investice ve výši 200 miliard korun se nikdy nevrátí. Stát by podle studie udělal mnohem lépe, kdyby podpořil technologické inovace, které by vedly k energetickým úsporám. To by spolu s obnovitelnými zdroji, které se v Evropě v nejbližších letech obejdou zcela bez státních dotací, pokrylo domácí energetickou spotřebu přinejmenším na dalších 20 let. Na tom ostatně staví i zákon, který přijali ve Velké Británii a další země se k něčemu podobnému chystaní. Podle některých studií by se Česko mohlo v příštích desetiletích zbavit závislosti nejen na jádru, ale i na fosilních palivech. A konečně sám vládní zmocněnec pro dostavbu Temelína Václav Bartuška říká, že stavět nové bloky není bezpodmínečně nutné, protože patříme k největším vývozcům elektřiny v Evropě.
Jenže starého psa novým kouskům nenaučíš a změnit myšlení je někdy úkol téměř nadlidský. Proto češí politici dál opakují mantru o tom, že naše energetická budoucnost spočívá jedině na jádru. Jejich slova mají stejnou hodnotu, jako když mluví o svém boji s korupcí nebo když slibují omezení poslanecké imunity.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
