Koncem srpna nebo začátkem září by ji měla projednávat vláda. V zásadě nepřináší nic nového: větší důraz na jádro a menší na uhlí, konec státní podpory solárního byznysu. Právě to může vést k pocitu, že vše už bylo mnohokrát řečeno a nemá smysl dál polemizovat.

Předložený materiál však některé teze vyostřuje do extrému a otevírá cestu projektům, o nichž lidé zatím nemají ani tušení. Právě na ně upozorňuje v následujícím příspěvku Jakub Šiška.

Nelze říci, že by předložená energetická koncepce neobsahovala nic pozitivního. Především zamýšlený pokles podílu uhlí v energetickém mixu ze současných 40 na 15% během 30 let je nejrazantnější, s jakým kdy jaký ministr průmyslu počítal. Rovněž tak orientace na jadernou energetiku není v Kubově plánu tak silná, jakou navrhoval jeho předchůdce Kocourek. Ten chtěl z jádra výhledově dostávat až 80% energie, zatímco současná varianta počítá nanejvýš s 55 procenty. Tím ovšem výčet předností končí a víc než vrchovatě ho vyrovnají věci značně problematické.