Údaje ve zprávě obsažené pochopitelně vyvolávají značné zděšení, zvláště tam, kde dosud netušili, o jak rozsáhlý problém se jedná. Ukazuje se, že ve všech členských zemích EU údajně ohrožuje korupce veřejné zakázky. Tři čtvrtiny občanů EU považují korupci ve své zemi za hodně rozšířenou a více než polovina lidí si myslí, že se situace na tomto poli v poslední době zhoršuje.  

Jako vždy ovšem mají tyto statistiky háček. Jedna věc je totiž korupce a podvody s ní spojené a druhá věc je, jak to vnímají lidé kolem sebe. Jestliže si lidé myslí, že se korupce zhoršuje, neznamená to nutně, že tomu tak skutečně je – jde jen o „vnímání“ korupce jako problému ve společnosti.  

Na severu Evropy, ve Švédsku, Norsku, Dánsku a Finsku, je tradičně korupce relativně nejméně, ale přesto 18 procent Švédů tvrdí, že zná někoho, kdo přijal úplatek, zatímco v průměru v EU uvádí tuto znalost jen 12 procent lidí. Je tedy rozdíl mezi „povědomím“ o korupci a korupcí samotnou.  

Korupce samotná se samozřejmě měřit nedá, s pravdou se žádný korupční činitel nikomu nesvěří a tak se sleduje jen to, jaká je povědomost o ní ve společnosti. A ta může být různá.  

Česká republika se podle vnímání svých občanů řadí mezi nejvíce zkorumpované země v Evropě, hned vedle Řecka, Itálie, Španělska a Litvy. Ale to je nejspíš trochu přehnané. Možná si jen myslíme, že jsme horší než ostatní – což pochopitelně nesmí být vnímáno jako výmluva! – ale spíše to zapadá do všeobecné české „depresivnosti“ a hodně rozšířeného „negativního myšlení“.  

Jisté je, že skoro polovina evropských podnikatelů tvrdí, že nejlépe uspějí pomocí politických konexí. A Evropská komise odhaduje, že celá EU kvůli korupci přichází ročně o 120 mld. euro, tj. přes 3 biliony korun. A to je opravdu hodně.  

Zpráva Evropské komise alespoň na tento problém upozorní a možná se i naše vláda může inspirovat, jak se s těmito problémy potýkají jinde.