Samotné množství informací, které se pohybují kdesi v éteru, neustále roste. Nestačíme je vyhodnocovat a moderní člověk se typicky tak trochu ztrácí pod tíhou všech těch informací, které se na něj denně valí ze všech stran nezastavitelným proudem.
Dobře je to vidět v médiích, ale v podobné situaci jsou nejpíš i špionážní služby. I ty využívají v převážné míře veřejně dostupné zdroje. Z mnoha informací, které máme dnes k dispozici, si musíme umět vybírat ty, které opravdu potřebujeme, jinak se v tom nakonec nevyznáme.
Těžko říct, kolik informací potřebuje americká zpravodajská služba k boji s terorismem a jak je vyhodnocuje. Sám prezident Obama podle slov ministra zahraničí Kerryho nedávno nařídil, aby se tyto procesy přezkoumaly. Mluvčí Bílého domu Jay Carney sdělil tento týden v odpovědi na námitky spojenců, že americká špionáž údajně příliš zasahuje Evropanům do soukromí, že Spojené státy nyní „přehodnocují“ současný způsob a rozsah sběru informací. Cílem reformy má být, jak řekl, dosažení „správné rovnováhy mezi obavami o bezpečnost občanů a spojenců s nároky na soukromí, které všichni lidé sdílí.“
A o to právě jde. Najít rovnováhu mezi dvěma proti sobě jdoucími požadavky: obecně sdíleným právem na soukromí a nárokem na bezpečnost před útokem, kterému by se dalo zabránit při troše opatrnosti a obezřetnosti.
Nynější rozhořčení některých evropských politiků a médií nad aktivitami americké zpravodajské služby v Evropě je evidentně zbytečně hysterické a uměle nafouknuté. Přiznal to i bývalý šéf francouzské tajné služby Bernard Squarcini, když v rozhovoru pro deník Figaro řekl: „Zaráží mě ta obrovská naivita. Jakoby politici nečetli zprávy, které dostávají – jinak by nemohli být tak překvapeni.“ A pokračoval: „Tajné služby velmi dobře vědí, že každá země, i když spolupracují v boji proti terorismu, provádí špionáž i u svých spojenců. Američané sbírají informace na obchodní a průmyslové úrovni u nás stejně jako my u nich, protože je v národním zájmu ochránit naše podnikání. Tím nikdo není podveden.“
Jestliže si uvědomíme, že veškerá internetová komunikace je dnes dostupná ze všech koutů světa, podobně jako mezinárodní telefonické hovory, můžeme si představovat, kdo všechno tato data sbírá a proč. Co třeba ruská anebo čínská špionáž? O těch se zatím vůbec nemluví.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz