Proslavil se už v 50. letech svým románem Zbabělci, který svého času vyvolal nejen literární, ale hlavně politickou senzaci – nějakou záhadnou náhodou tento román prošel přísnou cenzurou, která v té době panovala v československých nakladatelstvích a vedení KSČ bylo pak doslova zděšené. A naopak, lid se bavil! Škvorecký byl pak několik let na černé listině.  

V 60. letech, když se u nás poměry postupně uvolňovaly, Josef Škvorecký například vydával povídky a psal filmové scénáře. A na plno začal publikovat až v 68. roce, v době relativní svobody za Pražského jara, která však brzy skončila vpádem sovětských vojsk.  

O rok později, v roce 1969 odešel Škvorecký s manželkou, také spisovatelkou Zdenou Salivarovou, do Kanady a brzy tam spolu založili své vlastní nakladatelství – původně proto, aby mohli v exilu vydat své vlastní knížky, ale pak se tento podnik – zvaný 68 Publishers – stal nejdůležitějším a vůbec největším českým exilovým nakladatelstvím. Vydával hlavně doma zakázanou českou literaturu, propašovanou přes hranice, a za více než dvacet let Husákova režimu to byla dlouhá řada velice významných knih a publikací, které by jinak zřejmě vůbec nespatřily světlo světa.  

Tak se Josef Škvorecký nesmírně zasloužil o samotnou českou literaturu a českou kulturu vůbec – pomáhal udržovat její život i v době, která byla pro novou tvorbu mimořádně nepříznivá.  

Stojí za to si povšimnout, že manželé Škvorečtí po sametové revoluci v listopadu 1989 do Československa přijeli a svoji vlast pak ještě vícekrát navštívili, ale už se na trvalo v Čechách neusadili. Jak to Škvorecký vysvětloval – po tolika politických převratech, které ve svém životě zažil, už to nebylo možné – měl tedy k tomu takříkajíc psychologické důvody. Jedním z nich mohlo být, že Zdena Salivarová se ocitla na tzv. Cibulkových seznamech a žádné odvolání u soudu jí nebylo nic platné – cítila se tu prostě nepříjemně jako nevinně osočená, ačkoli o tom psala a všemožně se proti tomu ohrazovala.