Na vině jsou především investice, které tvoří značnou část čínského HDP a zpomalily ze 7,2 % na 5,9 %. Exportně zaměřené firmy investují méně kvůli obavám z obchodní války a ty ostatní (včetně velkých státních) kvůli tažení čínských úřadů proti dalšímu nadměrnému zadlužování. Dluh čínských podniků a domácností se vyšplhal do blízkosti 220 % HDP (z přibližně 110 % HDP v roce 2008) a je značnou hrozbou pro finanční stabilitu země. Čínská administrativa sice ve světle špatných čísel upustila od svého anti-dluhového tažení a od léta 2018 představila řadu stimulů (naopak) podporujících nové úvěry. Ty ale jakoby už neměly takový účinek - manévrovací prostor Číny při podpoře a vyhlazování růstu se snižuje.

A je to znát i v Evropě. Jeden z největších vývozců investičních celků do Číny - Německo - i pod tlakem Číny pokulhává. Je pravda, že za jeho koketování s recesí mohou do značné míry jednorázové faktory spojené s výpadky automobilové produkce (přizpůsobování se novým emisním normám). Druhým závažím držícím na uzdě investice ale mohou být nejisté vyhlídky Číny – významné exportní destinace.