Bylo by lákavé svalit vinu na geopolitické napětí a propad obchodu s Ruskem. Velká část problémů je ale důsledkem slabé konkurenceschopnosti druhé a třetí největší ekonomiky eurozóny.  Francouzské HDP (jako jediné zatím v detailní struktuře) sice ukazuje určité zpomalení vývozů odrážející mimo jiné propad obchodu s Ruskem. Za celkově slabým výsledkem Francie jsou ale především propady investic a setrvale slabá spotřeba domácností. Investice padají čtyři kvartály v řadě a vykazují nejhorší dynamiku od konce krizového roku 2009. Spotřeba domácností, tradiční motor francouzské ekonomiky, stále čeká na restart. Zatímco před rokem 2009 rostly útraty francouzských domácností reálně v průměru o 2 % ročně, v posledních třech letech se v zásadě nehýbou z místa. Jedním z důvodů je neschopnost francouzské administrativy zkrotit deficity veřejných financí, aniž by nezvyšovala daně. Francie má v Bruselu pověst země, která chronicky nedodržuje stanovené rozpočtové cíle. Přitom daňová zátěž setrvale roste - od roku 2009 se vyšplhala z 41 % skoro až na 46 % HDP a je vyšší než ve většině skandinávských zemí. President Hollande sice slíbil, že brzy představí nové daňové výjimky, podniky ani domácnosti tomu ale zatím příliš nevěří.

Velká část slabého výkonu Německa je dána právě slabším výkonem Francie (exportní destinace číslo 1) a Itálie (exportní destinace číslo 7). Svojí roli hraje také slabší poptávka Číny (exportní destinace číslo 3). Vliv Ruska se na výkonu eurozóny také podepisuje, ale pravděpodobně více skrze negativní dopad do investic. I když propad vývozů do Ruska přesáhl od začátku roku 10 %, jejich váha je relativně malá.