Zatímco u Izraele jsou bezprostřední cíle i celkové záměry jasné – pokud možno zničení, nebo alespoň zásadní politické a vojenské oslabení íránského islamistického režimu, a tím eliminace potenciální jaderné hrozby pro židovský stát – v případě USA je to daleko složitější, a to nikoliv jenom proto, že prezident Trump se ve svých vyjádřeních i praktické politice nevyznačuje konzistentností a je schopen měnit směr zásadně a nepředvídatelně.
Je jisté, že USA jednak souzní s izraelskými cíli, ale nikoliv výlučně, protože jejich zájmy a odpovědnost jako světové velmoci jsou daleko širší. Do jejich postojů nepochybně promlouvá a s prodlužováním konfliktu bude stále více promlouvat americká vnitřní politika, především blížící se podzimní kongresové volby (tzv. midterms).
Přesto především na počátku kampaně ve vyjádření Trumpa a dalších politiků, stejně jako u veřejnosti na Západě obecně rezonovalo téma svržení tmářské utlačovatelské náboženské diktatury a její nahrazení nějakým blíže neurčeným „svobodně“ íránským lidem zvoleným režimem, o němž se však předpokládá, že se bude podobat soudobé západní liberální demokracii.
Tato iluze se neustále opakuje, bez ohledu na to, že se v praxi nikdy neuskutečnila. Lidé na Západě vycházející z historických tradic vlastních zemí si stále představují, že v jiných částech světa mají jejich obyvatelé stejné představy o životě, vyznávají stejné hodnoty a netouží po ničem jiném, než po zkopírování západních vzorů. Tento mesianistický universalismus, vlastní obzvláště americké politické tradici, byl sice trochu nahlodán debakly pokusů o násilný vývoz demokracie do rozvojových zemí i problémy s integrací migrantů do západních společností. Přesto se zdá, že celkově je tento fukuyamovský pohled na svět na Západě zřejmě nevykořenitelný. Trump sice vítězil s tím, že tuto liberálně pokrokovou iluzi odmítal, stejně jako neokonské neustálé válčení, ale nechal se deep statem dotlačit zpět a zdá se, že neví, jak z problému ven.
Írán je silně religiózní muslimská země. Západní vzory vzývá část městských elit, a to ještě pouze tajně a především z materiálního hlediska. Hodnotově o liberalismu a západní demokracii převážně nic nevědí, o desítkách miliónů prostých obyvatel nemluvě. Islám v sobě obsahuje silný nárok na světskou vládu, náboženským ideálem je teokracie a dnešní režim je pokusem tento nárok uskutečnit v praxi. Příliš sice za léta svého trvání neuspěl, jak ukázaly masové demonstrace, ale má jistou, relativně silnou o islám opřenou legitimitu. V tomto ohledu žádného skutečného opozičního rivala na domácí scéně nemá. Amerického potomka dávno svrženého šáha, který sám byl synem usurpátora, můžeme směle vynechat.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLbox PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku




