Takovou, ve které národní ministři financí ztratí velkou část svých pravomocí a vznikne nový centrální rozpočet. Je to něco, po čem sice trhy dlouhodobě volají, na druhou stranu takovému projektu zatím skoro nikdo nevěří. Koncept rychle ušité hospodářské unie naráží na řadu rozdílných postojů, především mezi Berlínem a Paříží.

Německo si od návrhů slibuje především výrazné omezení suverenity národních ministrů financí a lepší kontrolu hospodaření problematických zemí. Rozpočty Madridu, Říma a Paříže by podle jejich představ měla ideálně kontrolovat Němci ovládaná část Evropské komise. Výměnou za to je Berlín ochoten kývnout na zavedení většího rozpočtu pro země eurozóny (současný rozpočet EU se pohybuje okolo 1 % HND). Pro Němce je to ale pouze forma menšího zla - pro Angelu Merkelovou je společný rozpočet politicky průchodnější varianta než společné evropské dluhopisy, které jsou tabu pro celou německou politickou scénu. Berlín by byl ale samozřejmě nejradši, kdyby si periferie ze současné krize pomohly samy bez společných fondů.