V centru pozornosti budou takzvané OMT (Outright Monetary Transactions) - to jest příslib ECB intervenovat neomezeně (po boku záchranných fondů) ve prospěch dluhopisů členské země, a to za dvou podmínek. Výnosy se musí dostat nad kritické úrovně, na kterých se již periferní vláda fakticky nedokáže sama financovat z trhu. Za druhé, země se musí dohodnout na pomoci s Trojkou (podepsat tzv. Memorandum of Understanding) a plnit dohodnuté reformy a rozpočtové cíle. Tato zbraň v podobě příslibu neomezených intervencí nakonec v roce 2012 dokázala zvrátit prodejní tlaky na periferních trzích, a to aniž by ECB musela koupit na trzích jediný dluhopis. Naopak, od podzimu 2012 se bilance ECB na rozdíl od amerického Fedu smrskává. Pokud by německý ústavní soud rozhodl proti OMT, má eurozóna na stole problém.

 

Odpůrci OMT vytahují před soud dva klíčové argumenty. Nekonvenční politiky ECB vedou k redistribuci uvnitř euro-klubu, kterou neposvětily národní parlamenty. A za druhé, intervence na dluhopisových trzích mohou dostat Bundesbanku do ztráty, která se projeví v německém rozpočtu jako blesk z čistého nebe. Soud by teoreticky mohl rozhodnout, že ECB svými nekonvenčními opatřeními ohrožuje nezávislost německé Bundesbanky. Případ by se pak postoupil Evropskému soudnímu dvoru a jeho další projednávání by na trhy mohlo vrátit nervozitu. Evropský soudní dvůr by ale nakonec byl vůči krokům ECB shovívavý. V minulých rozhodnutích vždy zdůrazňoval, že evropské instituce mohou být omezovány pouze tehdy, pokud překročí své pravomoci zjevně a výrazně.

 

Jan Bureš

Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny