Jan Campbell: Jak silný je dnes Putin

05.04.2016 9:53

Trvalo mi to několik let v mládí, než jsem zcela pochopil, že kvalita se neposuzuje pouze kvantitou pozitivních vlastností nebo charakteristik, jak se to učí, ale naopak.

Jan Campbell: Jak silný je dnes Putin
Foto: Archiv
Popisek: Jan Campbell

Kvantita negativních vlastností nebo charakteristik určuje kvalitu. Čím méně negativního, tím více pozitivního mohu očekávat. U všeho: due diligence myšlenky, stavu, vztahu, podnikatelského záměru, abych jmenoval několik. Srovnání pozitivního a negativního slouží pouze ke kontrole. Identifikovat negativní charakteristiky a vlastnosti je náročná práce, protože myslet jasně, tj. kriticky je komplexní proces, který obsahuje vyloučení sebeklamu, idealizace a profesionální loajalitu, tj. orientaci na obyčejně skrytou myšlenku, ne na organizaci v nejširším slova smyslu.

Nevím dostatečně o vzdělávacím curriculum Putina, vím ale, že silná osobnost musí mít vůli a schopnost jasně myslet. Vůle a schopnost jasně myslet mohou být totiž rozdílem mezi úspěchem a neúspěchem, zejména v dnešních problematických vztazích mezi jednotlivci, státy, regiony a civilizacemi. Tato téze vysvětluje mimo jiné proč novoroční přání SPO z regionu Vysočina „Šťastný a veselý Nový rok 2016“ doprovázela starší fotografií Miloše Zemana se sevřenou pěstí. Prezident Zeman se na ní netváří, jako by vám chtěl dát pěstí – usmívá se. Ukazuje národu sevřenou pěst. Pěst jako symbol solidarity a podpory pochází zřejmě z Asýrie, kde byl jeho první význam spojen s rezistencí. Nejbližší gesto podobné pěsti je obejmutí. Toto gesto vzniklo podle dostupných informací v Rusku kolem roku 1800 a následně se rozšířilo po celém světě. Vyjadřuje soucit a blízkost. Jak doprovod novoročního přání SPO pěstí, tak i popularita a návštěvy prezidenta Zemana v RF a ČLR v rámci oslav ukončení druhé světové války nabízejí otázku, Proč se obracíme opět k silným vůdcům? A tím jsem u názvu příspěvku, Jak silný je dnes Putin.

Ve stínu hlavních informací veřejných medií se doposud neobjevily komentáře týkající se skutečnosti emigrace více než 2 tisíc ruských dolarových milionářů v tomto roce. Emigrace na Západ, především do USA. Chci věřit, že tzv. Panamské dokumenty budou v příštích týdnech vyváženě komentovány, ne zneužity k pohádce o zkorumpovaném Putinovi a dokáží, že Putin není takový hlupák, jako řada idolů-umělců a sportovců, vzorových podnikatelů a cynických politiků z EU a odjinud. Mimo jiné, začínající větrání Panamských dokumentů německými medii nepoodkrylo jména německých, amerických, anglických veteránů-offshoristů. Informace o demokratovi Porošenko se stala zázračně rychle nedostupnou. Chci věřit, že se objeví komentáře týkající se skutečnosti nedávného setkání ruského ministra ekonomického rozvoje Alexeje Uljukajeva s velvyslancem USA John F. Tefftem.

Veřejně dostupné informace o setkání indikují, že se jednalo o účasti amerických společností v privatizaci ruských společností, kterou připravuje vláda pod vedením premiéra Medvěděva. Jedná se o tučné kusy ruské ekonomiky: Rossneft, Bašneft, VTB banka, Sovkomflot, Alross, abych jmenoval alespoň některé.

Je zcela jedno, jaký průběh mělo a jaký výsledek bude mít setkání, protože jednání samo o sobě budí u mne podezření, že USA, iniciátor protizákonných sankcí s nejmenší hospodářskou škodou má dostat jako první šanci účastnit se privatizace v zemi, které nejvíce škodí, a kterou chce potrestat podčiněním. Je zcela jedno, zda-li citovaná slova ruského ministra týkající se podmínek ukončení sankcí, odpovídají pravdě nebo ne. Problém je v tom, že ministr ekonomického rozvoje Alexej Uljukajev si vůbec může mimo jiné dovolit spojovat konec sankcí s plněním Minské dohody. Druhý problém je vtom, že velvyslanec Tefft zmínku o podmínkách ukončení sankcí popřel, a tím v podstatě potvrdil pozici ruského MZV: Sankce a konec sankcí je problémem USA a EU, ne RF. RF nebude o jejich ukončení s nikým jednat. Tato pozice indikuje svou formulací spoluautorství prezidenta Putina. Za to formulace ministra Uljukajeva patří do kategorie mlžení. Třetí problém, v tomto příspěvku poslední, je nezodpovědnost ministra Uljukajeva týkající se ignorování t.č. neopodstatněně levných a uměle znehodnocených ruských aktiv. V konečném výsledku to znamená, že privatizace západními společnostmi uškodí ruskému podnikatelskému sektoru. Proto se nabízí titulek příspěvku i jako otázka:Jak silný je dnes Putin? Nejenom mně osobně, ale i mnohým Rusům.

Rád se budu mýlit, jestli nejenom obyčejný občan RF si nebude myslet, že vláda není ochotna a připravena chránit vlastní hospodářství a vytvářet z něho instrument k ochraně suverenity na mezinárodní úrovni. Informovaný občan bude podpořen v přesvědčení, že konec sankcí je v nekonečnu. Již z tohoto vyplývá, že jasně formulovaná pozice MZV RF může mít bumerangový efekt. To znamená, u občanů vznikne přesvědčení, že ani vláda ani prezident nemají vážný zájem postavit otázku ukončení sankcí na program jednání o otázkách mezinárodních vztahů. Vláda by mohla využít zájmu USA v jednáních o privatizaci levných ruských aktiv ve svůj prospěch. Na druhé straně tohoto argumentu je neskrývaná snaha USA se dostat hlouběji do hospodářství RF a tím ukotvit a posilovat vliv na vnitřní politiku ruské vlády. V konečném výsledku by tak USA mohly získat naději na změnu současné mezinárodní politiky RF. Douglas radil: Nemůžeš-li se dobýt svého tankem, udělej to založením banky. Slova ministra Uljukajeva, která cituji v originále, ????????? ??????????? ?????? ????????? ????? ? ??????? ???????, ?????????????? ???????? ??????????? ????????? ????? ????? ??????? indikují, že minimálně pan ministr je nepoučitelný ignorant historie a prezident Putin by si ho měl vzít na mušku a odstřelit ho. Pan ministr nedělal na mně nikdy dobrý dojem svými formulacemi, potem z nejistoty, když mluví k veřejnosti, nebo když sedí za stolem s prezidentem.

Podobně jako se neobjevily komentáře týkající se uvedených skutečnosti, neobjevily se komentáře k neméně důležité skutečnosti, týkající se privatizace Jukosu a nového výnosu o boji s korupcí v RF. Téma jsou komplexní a jistě zajímavá pro čtenáře. Dnes se však omezím na několik konstatování faktů. Tím prvním je prezidentem Putinen iniciované nové hodnocení podmínek privatizace Jukosu. Tuto iniciativu částečně zavinilo skandální rozhodnutí Evropského soudu. Samozřejmě nevím, jak vše skončí. Předpokládám však, že se otevřou archivy s citlivými informacemi, privatizace bude shledána nezákonnou, miliardy pan Chodorkovsky nedostane a dál se zhorší vztah mezi Západem a Ruskou federací. Bude-li tomu tak, lze si představit, že prezident Putin je dnes opravdu silný. Podobně jako platí, že i nejslabší stát je silnější než nejbohatší člověk. Důležité je, že otázka legitimity privatizace 90 let je na denním světle. Putin se totiž dlouhá léta vyjadřoval velice opatrně k přehodnocení privatizace a zestátnění a bude mít co vysvětlovat svým spoluhráčům a protihráčům ve vládě a Kremlu. Ti byli a částečně jsou ještě v křeslech a na výplatních lístcích druhých, podobně privatizovaných společností: Lukoil, Surgunneft, Nornikel, Mečel, THK atd. Putin jako prezident nemůže znevýhodňovat jednoho a zvýhodňovat druhého. To by byla společně s otřelým a dnes již nevěry-hodným zlepšováním řízení hospodářství, o kterém mluví vláda premiéra Medvěděva, voda na mlýn Západu a Rusů podporujících Západ.

Ve druhé části příspěvku se chci zmínit o trvalém nákupu zlata Ruskou centrální bankou, o významu boje proti korupci a v neposlední řadě zformulovat několik otázek zamyšlení, které platí více méně všeobecně a proto i pro situaci v ČR.

Zlato jak víme, má rádo špatné zprávy, vyznačuje se spolehlivosti v dobách krušných. Vezmu-li na zřetel nákup zlata v Rublech od ruských výrobců zlata, a tím zvyšování rezerv bez výdajů valuty, je to jedno z mála dobrého, co dělá centrální banka ve prospěch RF. Země, které nenakupují zlato, nebo na nákup nemají, musí slepě věřit své ekonomice. Odpovědná vláda by to nikdy neměla dělat. Ekonomika nezná morálku, existence člověka ji potřebuje. Na druhé straně této mince je skutečnost, že v Rusku existují liberální týmy a gajdarovsko-čubajsovské skupiny. Právě tyto mají stále pod kontrolou finančně-ekonomickou a rozpočtovou politiku RF a určují pravidla. Výsledky jejich konání jsou tristní a potenciálně nebezpečné pro vládu, i Kreml. Místo aby vláda přijala reálné hospodářské reformy založené na intenzifikaci využití všech zdrojů, redukuje všechny ekonomické problémy na bezdeficitní rozpočet. Tím ubíjí malý a střední byznys a způsobuje vážné problémy i tomu velkému. Možná, že to je jeden z oficiálních důvodů vysvětlení migrace milionářů. Až do kauzy Jukos oligarchové daně neplatili vůbec. Nebo díky offshorovým konstrukcím, jen velice málo. Milionáři-migranti si pravděpodobně ale neuvědomují, že informační revoluce mezitím vykonala své a západní daňová správa je nenechá v klidu, ať dělají, co dělají. Panamské dokumenty a off-shory zdraví.

Poslední příkaz Kremlu k prověrce všech vedoucích osob zaměstnaných ve státních a polostátních společnostech potvrzuje potřebu zpřísnění kontroly řízení v kontextu národní bezpečnosti. Vyžaduje to nezlepšující se mezinárodní situace a vztahy RF s různými státy. V tomto kontextu se musí hodnotit riziko i tzv. administrativnímu kolapsu. V takové situaci je spoléhání se na administrativní vertikálu naprosto naivní. Jenom naivní a neznající ruské poměry si myslí, že například politika centrální banky je řízena z Kremlu. Kreml žádné konkrétní a přesné úkoly centrální bance nezadává. Celý diskurs formuje tým šéfky Nabiullinové. Co reálně centrální banka řeší, administrativě uniká. Vím své z doby, kdy se zaváděly měny Kyrgyzstánu, Kazachstánu a jinde, co znamená členství v Basilejském klubu.

Proto jsem přesvědčen, že prezident Putin nebude moci déle ignorovat například devalvaci rublu. Jestliže je ústavním posláním centrální banky zajistit stabilitu národní měny, tak Ruská CB se může chlubit výsledkem, který nelze připsat jen čiré nekompetentnosti, ale zradě. Dá se ho totiž dosáhnout jen schválně. Vysvětlení je mnoho. Jedno z nich je, že vedení centrální banky je v těsné korupční vazbě s vedením největších bank. Ty cílevědomě, s cílem dosáhnout maximálního zisku, zvětšují amplitudu kolísání měnových kursů. Z hlediska zákona je to zločin, z hlediska MMF, ne. Cituji z roční prognózy Michaila Chazina, kterou nedávno zveřejnil a která stojí za přečtení. Dr. Josef Skála ji zveřejnil v češtině s odkazem. http://www.parlamentnilisty.cz/profily/PhDr-Josef-Skala-CSc-46766/clanek/Putin-Trump-a-velky-zvrat-68547 : K devalvaci rublu přitom došlo právě v době, kdy USA emisi dolaru zastavily. A světový dolarový systém začal trpět problémy s likviditou. Růst volatility rublu vedl ke zvýšenému odlivu kapitálu (čti ke zvýšení poptávky po dolaru), což podpořilo právě tento systém… abstrahuje-li se od spekulace (tzn. prodeje valut za maximální a jejich nákup za minimální cenu, což pro bankéře napojené na centrální banku není problém), výnos investice do dolaru (koupeného 1. ledna a prodaného 31. prosince 2015) činil kolem 100 procent. O jakých soukromých investicích do reálného sektoru může pak být řeč? Privátní majitel chce přece inkasovat zisk, a ne na svůj účet podporovat ruskou ekonomiku.

Putin je finanční elitě proti srsti již několik let. Dalším nepřítelem finanční elity jsou tzv. američtí izolacionisté, britské elity, Vatikán a další symboly starých kontinentálních elit. Proto neočekávám vyhrocený konflikt v RF a USA s Putinem do voleb v USA. Za to si představuji dušení ruské vládnoucí politické elity, třeba i formou nové vlny privatizace v RF a očekávanou informačně - diskreditační ofenzivou Západních medií do začátku léta t.r. Panamské dokumenty jsou začátkem. Nevím, kde je Putinova tzv. červená linie. Její překročení nevylučuje tvrdý úder, který Západ, především EU v současném stavu, jen těžko vydrží. Asi proto Putin demonstruje velkou trpělivost, klid a čeká, kdo v listopadu vyhraje prezidentské volby v USA. Zda to bude představitel izolacionistů, nebo finančníků. Představa dohody, dokonce spolupráce Putina s izolacionisty je pro finanční oligarchii noční můrou. Proto pokusy o diskreditaci poradce Glazjeva, Rogozina a podobných osobností. Proto píši o diskreditační kampani proti Putinovi a Panamských dokumentech. Proto boj s korupcí i v ČR nemá naději na výhru. Všichni se bojí ne ztráty křesla a moci, ale trestu za privatizační a finanční zločiny. Nejenom ruští migranti-milionáři by se měli mít na pozoru, zvítězí-li v USA izolacionisti. Tam budou mnohem rychleji platit nebo budou ve vězení. Rychleji než by tomu bylo doma. V Ruské federaci, by v takovém případě mohla vzniknout reálná naděje na odstranění zbytku neoliberální moci a na začátek boje s vlastizrádci, dokonce s podporou USA. Zní to jako fantazie. Ale je to právě to nepředstavitelné, co se v historii často stalo realitou. Do nové reality se mohou dostat nové paralelní světy a odpovědi na otázky spojené s titulkem příspěvku a platné nejenom pro prezidenta Putina, ale i vlády členských států EU.

1 - Žádná podpora moci, včetně té, které se těší prezident Putin, nemůže být dlouhodobá, nebude-li moc mít vůli a schopnost zabezpečit sociální spravedlnost ve společnosti. Putin má štěstí, že ruská liberální opozice je závislá na oligarších z doby Jelcina.

2 - Žádná podpora moci nebude udržitelná, bude-li chápání sociální spravedlnosti a privatizace mocí a opozicí se podobat jako vejce vejci, tj. současným liberálním názorům. Jaké opravdové chápání spravedlnosti a privatizace má prezident Putin, nevím.

3 - Jak zmenšit nebo vyloučit lhostejnost liberálně-radikálních a liberálně-konzervativních elit a jejich sluhů vůči většině občanů, za kterou se obyčejně skrývá rozdílné chápání spravedlnosti a představ o společnosti? A na druhé straně je přesvědčení, že pro společnost je lepší aktivní menšina, než pasivní většina, a že do elit mají přístup pouze úspěšní.

Kde vzít a ne krást. To platí i pro silného, opatrného a cílevědomého vůdce, kterého potřebujeme, hledáme ve volbách a často mimo domovinu. Vůdce, který by mohl nastolit sociální spravedlnost v zemi v klidu, pomalu a nezvratně, kdy většina z nás plně závisí na malé menšině, kterou dnes nemůžeme nutit, protože je pravda, že současná forma svobody vede k nerovnosti. Kdo ví, ať napoví. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele. 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Jak chcete přimět ANO znovu jednat o důchodech?

Váš záměr byl dobrý, ale evidentně se nepovedl. Myslíte, že jste se tedy jako moderátor osvědčil? A nemáte pocit, že je tu mezi vládou a opozicí až příliš hluboká propast, která se bohužel pro nás čím dál víc prohlubuje a vlastně je to vidět i ve společnosti, která je rozdělená.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Hampl: Konec kauzy Vrbětice

15:22 Petr Hampl: Konec kauzy Vrbětice

Denní glosy Petra Hampla.