Jan Campbell: Když ptáčka chytají…

Pamětníci Černých baronů si vzpomenou na - Soudruzi, kontrolní otázka. Co udělá náš dobře známý samopal vzor 24, když ho ponecháme na větru a dešti ? Zrezaví ne, vole... Správně, ale co hlavně? Zkoroduje, vy tupci! Nebo, na scénu, když vojáci slaví Vánoce a zpívají písničku It´s a long way to Tipperary a v jednom verši dělají opakovaně chybu ve výslovnosti: Leicester square se správně vyslovuje lester skvér, ale vojáci zpívají lajčestr skvér.

Připomínám tuto jazykovou – významově výslovnostní chybu, protože její vědomé používání také neztrácí na své aktuálnosti. Poslední mnou zjištěný příklad představuje včerejší tisková konference kancléřky Merkel a premiéra Johnsona (21.8) a dnešní reakce anglických medií. Jedná se o často citované a zmiňované slovo ve spojení s brexit, backstop, jeho význam, jeho případnou záměnu nebo odstranění z dohody.

Během tiskové konference použila kancléřka Merkel pro vysvětlení problému backstop německé slovo Platzhalter. Ve smyslu držení pozice, než se najde lepší řešení. Jinak má slovo Platzhalter význam v informatice, matematice, logice a typografii. Anglická média okamžitě, pravděpodobně vědomě, zneužila toto označení a transformovala ho do breaking news - 30 denního ultimáta premiéru Johnsonovi. Vědomé či nevědomé použití slova Platzhalter pro označení výsledku jednání jako ultimátum má v současné politické situaci brexitu jedno společné s dvojím významem. Společné představuje typický vnitropolitický spin. Dvojí význam představuje interpretace a použití: zastánci EU mají argument ultimáta, zastánci brexitu mají argument vydírání. Obojí dovoluje pokračování toho, co Velká Británie ovládá celá století na výbornou: blame game, vzájemné obviňování.

Uvedený příklad doplňuje v jiné podobě španělsko – portugalské filmové drama Černé diamanty (festivalový název) z roku 2013. Je také aktuální. Proč? Zápletka filmu je postavená na skutečném příběhu Alassana Diakiteho. Toho ve věku patnácti let spolu s rodiči oklamali fotbaloví agenti a odvezli ho do Evropy. Nehledě na skutečnost, že se podařilo mu uchytit se ve španělském fotbale, podstata problému zůstala nezměněná: Varování před zlákáním vidinou snadného zbohatnutí při současném ignorování kulturních a hodnotových rozdílů.

Přeneseno do politického dění zcela nesmyslných diskuzí o návrhu prezidenta Macrona týkajícího se pozvání Ruské federace do neexistující G8 nabízí zamyšlení nad otázkou: Má případná účast RF v nové G8 smysl, když ano, jaký a za jakých podmínek? Nebudu se podrobněji rozepisovat o argumentech pro a proti účasti RF v G8, komu to slouží, nebo může sloužit. Omezím se na konstatování několika faktů a trendů, protože z návrhu galského kohouta mohou mít radost a naději pouze ruští neoliberálové, jejich podporovatelé, někteří úředníci MZV RF a rádi cestující, nic říkající politici. Zcela určitě ne prezident Putin. Proč?

Ruští neoliberálové jsou výlučně, část úředníků MZV RF, podobně jako část ruských médií jsou významně západně orientováni. To dokazuje jejich konání, reakce MZV a obsah a forma zveřejňovaných informací. Východní hodnoty a orientace na ně jsou pro uvedené kruhy osobností trnem v oku. Výsledkem je jejich ochota zobchodovat národní zájem RF za pseudointegraci do západních institucí, naděje ruských elit stát se členy západních elit (nerozumějící jejich tradici, o které se málo mluví a píše), zachránit své nakradené bohatství a vyhnout se představitelnému případnému znárodnění, nebo dokonce trestu.

Kokrhání galského kohouta v doprovodu nic neznamenajícího kývání prezidenta Trumpa zapadá přesně do filozofie nebožtíka, šedé eminence americké zahraniční politiky, Zbigniewa Brzezinského (1928-2017): Nový světový řád se staví (bude stavět) proti Rusku, na účet Ruska a na jeho troskách. A odpovídá skutečnosti reprezentované otázkou a výzvou prezidentu Putinovi a ruským občanům: 500 miliard USD vašich oligarchů leží v amerických bankách. Vyřiďte si to s nimi doma tak, abyste mohli dát odpovědět, zda je to vaše nebo naše elita.

Přidám-li k uvedenému trochu historie, která nikoho nezabije, a která se proto regulárně objevuje v současném dění, důvody, proč se nezabývat G8, se stanou nevyvratitelnými. Jeden z nich představuje skutečnost, že Stalin nikdy nebyl pro západně orientován, politicky a teritoriálně ve smyslu rozšíření teritoria SSSR. Dokumentuje to např. vztah Stalina a speciálního vyslance Presidenta Franklin D. Roosevelta, Averell Harrimana (1891-1986) a jedna replika Stalina na chválu sovětských vojsk Harrimanem: Car Alexander došel až do Paříže. Vědoucí poznají, že se jedná o formu a význam evroasijského konceptuálního jazyka.

Západní Evropa v jeho pojetí je pouze konec velkého prostoru, pro někoho psí ocas, pro analytiky část Eurasie, pro ČLR důvod, mít ČLR vždy v centru mapy a Evropu na samém okraji. Evropa nepředstavuje subjekt, ale objekt vnějšího řízení. Představuje jeden z důvodů, proč Stalin mohl zůstat v Evropě, kterou rozdělil s Anglosasy. Stalin věděl, že dobýt La Manche byl jeden úkol, živit armádu a dobyté území by byla povinnost. Stejně dobře Stalin věděl, že Marshallův plán je prostředkem kontroly Evropy. Kdyby SSSR přijala Marshallův plán, což by v případě dobytí západní části Evropy musel, USA by měly méně práce na rozložení SSSR. Stalin proto považoval střední Evropu za ochranné pásmo SSSR před napadením USA a jeho pozdějšími asymetrickými spojenci a slouhy. V tomto kontextu se nachází současné obavy Kremlu a další důvody proč ignorovat G8. K nim mimo jiné patří:

Asymetrická účast RF v G8 by ukotvila boj jednoho proti sedmi v pokračování historie a politiky Drang nach Osten, se současnou ztrátou ČLR. Proč ČLR a Indie nejsou kandidáty na členství v G7-8 je bez pochyby zajímavá otázka.
Popření historické pravdy Rusů o růstu, integraci a nutnosti spolužití s Islámem, Anglosasové řídící EU a NATO by dostaly podporu pro iluzi, že mohou rozbít a rozdělit RF, podobně jako Balkán v konci minulého století. RF jako suverénní stát se proto jeví brzdou migrace, jako následku občanské války na Východě.
Trilaterální projekt – Severní Amerika, Evropa a Asijsko-tichooceánský blok nepočítá s RF. Již proto nedává žádný smysl se zamýšlet nad G8. Připomínka prezidenta Macrona prezidentu Putinovi o Evropě od Lisabonu do Vladivostoku, a současné nepřipomenutí projektu Od Atlantiku k Uralu, autora Charles de Gaulle (1890-1970) neznamená nic jiného, než past a cíl: Integrovat RF do Evropského bloku ve smyslu Trilaterálního projektu a tím konec RF, suverenity RF, ruské kultury a národa.
Účast RF v G8 by představovala rehabilitaci projektu Paříž – Berlín – Moskva, s připojením na projekt Washington – Londýn – Berlín. Rehabilitace projektu by se realizovala pod dočasným vedením Francie z důvodu neschopnosti kancléřky Merkel a SRN v krizi. Umožnila by prezidentu Macronovi být častěji a blíže prezidentu Trumpovi a nenápadně, ale efektivně pracovat na integraci ruských zdrojů pod kontrolou transnacionálních korporací, de-populaci RF a přesídlení zbytku obyvatel RF do megapolisů, podobných Moskvě. Tím by přispěla i k záchraně anglosaského společenství bez aktivní účasti států, jako například Itálie nebo Kanada. To a více je popsané v již neutajovaném Anglofrancouzském dokumentu z prosince roku 1917.
Jakákoliv mysl, diskuze a realizace globalizačních plánů není a nikdy nebude v zájmu národů, suverénního státu a spojenectví, která nemají svůj vlastní projekt (například EU), a která podlehla mýtu o de-ideologizaci na konzum orientované společnosti. Neoliberalismus není projekt, ale ideologie oligarchů a neviditelných loutkovodičů vylučující národní zájem a lidskou důstojnost jako civilizační hodnotu.

Z uvedeného vyplývá, že prezident Putin má následující možnosti:

Přijmout případné pozvání na účast v G8, a tím souhlasit se ztrátou suverenity RF, kultury a národa rychle, nebo pomalu.
Odmítnout případnou pozvánku G7.
Dát podnět k právnímu ocenění konání výlučně západně orientovaných neoliberálů a jejich podporovatelů.

Svá rozhodnutí by mohl prezident Putin doplnit ne zcela diplomatickým prohlášením, že:

Dotaz mluvčí MZV RF Marii Zacharové k G7, předložit konkrétní návrhy na G8, byl částí diplomatické hry.
Jednání s prezidentem Macronem o obchodní válce USA – ČLR představuje jasnou snahu oslabit vztah RF – ČLR s cílem plného rozrušení vztahu a přechodu RF na stranu Západu.
EU, Ukrajina a prezident – komik Zelenskij, kteří se vyslovili proti účasti RF v G7-8 si nemusí dělat obavy a ztrácet čas na porady a zasedání. Místo toho mohou začít starat se sami o sebe a připravit si odpovědi na adventní přání prezidenta Trumpa.

Nelze totiž vyloučit, že Grónsko dostane za hubičku, když opravdu zachce ho mít celé, především, domluví-li se s ČLR. Nelze vyloučit, že nabídky SRN, Belgie, nebo koupě UK a podobné, se mu nezalíbí. Za to ale po poradě s paní Ivanou nebo s dcerou Ivankou, se mu může zalíbit například Pražský hrad. Když ptáčka chytají, pěkně mu zpívají. Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele