Pamětníci Černých baronů si vzpomenou na - Soudruzi, kontrolní otázka. Co udělá náš dobře známý samopal vzor 24, když ho ponecháme na větru a dešti ? Zrezaví ne, vole... Správně, ale co hlavně? Zkoroduje, vy tupci! Nebo, na scénu, když vojáci slaví Vánoce a zpívají písničku It´s a long way to Tipperary a v jednom verši dělají opakovaně chybu ve výslovnosti: Leicester square se správně vyslovuje lester skvér, ale vojáci zpívají lajčestr skvér.

Připomínám tuto jazykovou – významově výslovnostní chybu, protože její vědomé používání také neztrácí na své aktuálnosti. Poslední mnou zjištěný příklad představuje včerejší tisková konference kancléřky Merkel a premiéra Johnsona (21.8) a dnešní reakce anglických medií. Jedná se o často citované a zmiňované slovo ve spojení s brexit, backstop, jeho význam, jeho případnou záměnu nebo odstranění z dohody.

Během tiskové konference použila kancléřka Merkel pro vysvětlení problému backstop německé slovo Platzhalter. Ve smyslu držení pozice, než se najde lepší řešení. Jinak má slovo Platzhalter význam v informatice, matematice, logice a typografii. Anglická média okamžitě, pravděpodobně vědomě, zneužila toto označení a transformovala ho do breaking news - 30 denního ultimáta premiéru Johnsonovi. Vědomé či nevědomé použití slova Platzhalter pro označení výsledku jednání jako ultimátum má v současné politické situaci brexitu jedno společné s dvojím významem. Společné představuje typický vnitropolitický spin. Dvojí význam představuje interpretace a použití: zastánci EU mají argument ultimáta, zastánci brexitu mají argument vydírání. Obojí dovoluje pokračování toho, co Velká Británie ovládá celá století na výbornou: blame game, vzájemné obviňování.

Uvedený příklad doplňuje v jiné podobě španělsko – portugalské filmové drama Černé diamanty (festivalový název) z roku 2013. Je také aktuální. Proč? Zápletka filmu je postavená na skutečném příběhu Alassana Diakiteho. Toho ve věku patnácti let spolu s rodiči oklamali fotbaloví agenti a odvezli ho do Evropy. Nehledě na skutečnost, že se podařilo mu uchytit se ve španělském fotbale, podstata problému zůstala nezměněná: Varování před zlákáním vidinou snadného zbohatnutí při současném ignorování kulturních a hodnotových rozdílů.