Zrcadla mohou sloužit jako část bezpečnostních systémů (jedna kamera může sledovat současně více než jeden směr pohledu), jako název filmu (Andreje Tarkovského, nebo epizoda v Star Treck), název rybníků (v obcích Vrchotovy Janovice a Choltice) nebo i jako zdroj zábavy, jako například Petřínské zrcadlové bludiště.

Vážnější význam zrcadla se nachází v tradiční tibetské kronice ze 14. století – Zrcadlo králů, autora Sönam Gjalcchäna (1312–1375). Saské zrcadlo (Sachsenspiegel) je středověká právní kniha napsaná v latině v letech 1220–1233 autorem Eike von Repgow. Její následník, Švábské zrcadlo (Schwabenspiegel) je sepsané hornoněmecky vycházející z Deustchenspieglu.

V současné době neuškodí uvědomit si význam zrcadla v mytologii, magii a ikonografii (atribut pýchy i moudrosti, marnivosti, chtíče i neposkvrněného početí), a také, co znamená RAID (zrcadlení disku), co znamená zrcadlení v matematice (osová nebo rovinná souměrnost) a jaký význam má 5. díl 2. série britského seriálu z prostředí IT technologií, IT Crowd: mlžit a zatloukat.

Mlžit a zatloukat by neměl nikdo, kdo se obrátil nebo se chce obrátit k zpovědnímu zrcadlu. To představuje text probírající různé hříchy, poklesky a vášně. Zpovědní zrcadlo si může pročítat kajícník před zpovědí, aby si uvědomil, co všechno je hříchem a čím se ve svém životě prohřešil. V tomto zrcadle má pravdivě uvidět svůj duchovní stav ve světle učení svatých otců církve. Aktuální situace ve světě zvýrazněná koronavirem vybízí současného západního člověka zaujmout roli kajícníka a uvědomit si, jaké hříchy napáchali jeho předkové, čím vším se prohřešili a proč my pokračujeme v hřešení.

Protože zrcadlo může být též prostředkem k rozšíření moci a poznání, osoba v zrcadle je často považována za dvojníka a pojetí zrcadla jako tajemného předmětu bylo aktualizováno nejenom romantickou, ale i moderní literaturou 20. století (Jorge Luis Borges, Ladislav Fuks, Lewis a další) není od věci pokusit představit si následky současného chaosu z faktů a mýtů o koronavirusu, o pravdivém a nepravdivém jako takovém, a v neposlední řadě o nelidském chování Evropanů během kolonizace a s ní spojené viny. Ta se transformuje v kritických situacích vždy do strachu s následným oslabením imunitního systému, a zvýšenou úmrtností. Proto v závěru příspěvku připomínám i tzv. frontový zážitek.