Hugh Everett vystudoval v USA privátní vojenskou školu, The Catholic University of America a promoval na Princeton University. Po té pracoval ve Weapons Systems Evaluation Group (WSEG), kterou řídil Pentagon, Institute for Defense Analyses. Běhembřezna a dubna 1959 Everett navštívil Kodaň. Tam se měl seznámit s otcem Kodaňské interpretace kvantové mechaniky, Niels Bohrem. Návštěva dopadla tak, jak se dalo čekávat: byla to katastrofa. Everett si potvrdil Bohrovo tvrzení: Pokud vás kvantová fyzika nešokovala, tak jste ji ještě nepochopili. Do USA si Everett, nehledě na kritiku, kterou tam slyšel, odvezl minimálně dva výroky Bohra: 1) Jsou dva druhy pravdy: pravdy triviální, pro něž jsou opačné názory naprosto absurdní, a pravdy hluboké, které se poznají podle toho, že jejich protikladem je zase pravda. 2) Opakem hluboké pravdy je opět hluboká pravda. A jednu otázku ze zkoušky z fyziky na univerzitě v Kodani, která ovlivnila jeho rozhodnutí vyměnit vědu za komerce. Otázka: Popište jak určit výšku mrakodrapu pomocí barometru. Odpověď: Upevníte dlouhý kus provazu k vrchu barometru, pak spustíte barometr se střechy mrakodrapu na zem. Délka provazu plus výška barometru se rovná výšce budovy.
Tato originální odpověď rozzuřila zkoušejícího, studenta vyhodil. Student se odvolal, univerzita jmenovala arbitra. Ten usoudil, že odpověď byla správná, ale neukázala žádné zjevné znalosti fyziky. K vyřešení problému bylo rozhodnuto zavolat studenta a dát mu šest minut, během kterých by měl ve slovních odpovědích prokázat alespoň minimální obeznámenost se základními principy fyziky. Student seděl pět minut, přemýšlel. Arbitr mu připomněl, že čas se krátí. Na to student odpověděl, že má několik velmi závažných odpovědí, ale nemůže se rozhodnout, kterou použít. Když mu bylo doporučeno, aby si pospíšil, odpověděl tak, jako kdyby se jednalo o židovský nebo arménský vtip: Zaprvé můžete vzít barometr na střechu mrakodrapu, hodit ho přes okraj dolů a měřit čas, než barometr dopadne na zem. Výšku budovy lze spočítat podle vzorce H = 0.5g * t2. Pro barometr to ale bude smůla. Nebo, pokud svítí slunce, můžete změřit výšku barometru, pak ho postavit na zem a měřit délku jeho stínu. Pak změříte délku stínu mrakodrapu a potom je jednoduchou záležitostí pomocí poměrné aritmetiky spočítat výšku mrakodrapu. Pokud byste ovšem chtěli být vysoce vědečtí, mohli byste upevnit krátký kus provázku k barometru a zhoupnout jím jako kyvadlem, nejdřív k zemi a pak ke střeše mrakodrapu. Výška se vypočítá z rozdílu v gravitační síle T=2 pi sqroot (l / g). Nebo jestli má mrakodrap venku únikové schodiště, bylo by jednodušší vyjít nahoru a označovat celou výšku budovy pomocí délky barometru a pak to sečíst. Kdybyste ale chtěli být jenom nudní a ortodoxní, pak byste mohli použít barometr k měření tlaku vzduchu nejdřív na střeše mrakodrapu a pak u země, potom převést rozdíl tlaků v milibarech na stopy, a dostali byste tak výšku budovy. Protože jsme ale trvale nabádáni, abychom uplatňovali nezávislé myšlení a používali vědecké metody, bylo by nepochybně nejlepší zaklepat na domovníkovy dveře a říct jemu: Kdybyste chtěl pěkný nový barometr, dal bych vám tenhle, když mi sdělíte výšku tohoto mrakodrapu.
Tak nějak a podobně by mohly vypadat odpovědi politiků na boj s terorismem, prvním paralelním světě. Mohly, ale nebudou. Politici odpovídají mantrami. Terorismus je totiž zdrojem nadbytečné a nedemokraticky se zvětšující moci a tzv. elit. Ve skutečnosti se nejedná o moc a elity jako takové, ale o konání sluhů ve službě vyšší moci. S pomocí těchto sluhů můžeme bez farmaceutik pozorovat mimo jiné transformaci pokrytectví v zákonnou moc. Takto vzniklá zákonná moc povznáší politiky do stavu, který umožňuje očistu mafiánské ochrany poddaných, o kterou usiluje každý stát. Ladislav Žák to dobře popsal ve svém 27. 3. zveřejněném příspěvku Stát jsme my. Terorismus se tak stává dlouho hledaným kamenem mudrců, posvěcující moc. Terorismus neplodí jenom atentáty, ale i zatím neměřitelné množství práce pro legislativce, novináře, cenzuru, analytiky, speciální úředníky, vysokoškolské učitele, ale i katedry, na kterých se rodí hejna mladých bezpečnostních specialistů, málo, nebo nic znajících o tom, že předpovídat je velice těžké. Především když se jedná o budoucnost (Bohr: Prediction is very difficult, especially if it's about the future). Já osobně se držím pravdy, která říká, že budoucnost je možné si pouze představit. Umět hledat příčinu příčin, je dáno málokomu. Proto dnes píši o paralelních světech v našem reálném světě.
Migrace představuje i druhý paralelní svět
Do jednoho z těchto paralelních světů patří francouzské stíhačky Rafale. Tyto jinak neprodejné produkty, o kterých jsem psal v minulém roce, se ve světle intenzifikace boje proti terorismu dnes stávají prodejné. Terorismus, jako příčina obchodního úspěchu! Svědčí o tom nedávná slova ředitele, společnosti Dassaualt: Hvězdy nám jsou momentálně příznivě nakloněné, a proto se pokusíme do konce roku pokročit a uzavřít i čtvrtý kontrakt. Podobných příkladů, ve kterých mají role zbraně a stát, je více. Nebudu se o nich proto rozepisovat. Dávám je pouze do spojení s migrací. I proto, že když něco změníte v minulosti, v čemž splňujeme plán na sto a více procent, rozdělujeme vesmír na dva: před změnou a po změně.
Migrace ve své současné podobě představuje nejenom kombinaci migrace přirozené a umělé, vynucené, ale i druhý paralelní svět. V migraci obsažený strach a cynismus představují trojici, dovolující ospravedlňovat politikům omezení práv občanů, ve smyslu ochrany občanů. A současně představovat terorismus a migraci jak nevysvětlitelné zlo. Cynismus v tomto kontextu dosáhl již takové úrovně, že politici ve skutečnosti nepočítají s jeho odhalením občany. Jak to často bývá, příkladem v cynismu je Velká Británie a její premiér Cameron. Ten si již 24. září 2014 na půdě OSN dovolil vyzvat k trestání nejenom teroristy, ale i nenásilné extrémisty, kteří zpochybňují oficiální verzi atentátu 11.9. v NY, 7.7. v Londýně…protože kazí mládež. Došli jsme opravdu daleko. OSN dovoluje rozšiřovat demagogii demagogy a napomáhá, aby se nadále zvětšovala menšina těch, kteří jsou přesvědčeni o užitečnosti terorismu a bezmocnosti OSN. Na otázku, Proč by měl stát eliminovat terorismus a migraci, když je mu tolik užitečný, existují logické odpovědi. Jednou z nich je eliminace formy a obsahu třídního boje pracujících. Tato eliminace se projevuje cynickým nárokem politiků jako ochránců většiny, po několika desítkách obětí terorismu. Politici s ozbrojenými složkami mohou prohlásit jakoukoliv demonstraci neozbrojených občanů za nebezpečí společnosti a občanského soužití. Doporučuji seznámit se s příspěvkem O užitečnosti terorismu…kterýnapsalGianfranco Sanguinetti, levicový filozof, žijící v Praze. Příspěvek byl zveřejněn v LN 3/2016. Druhou a krátkou odpověď nabízí SRN. Jenom v NRW se oficiálně zvýšil počet cizinců v roce 2015 o 196 tisíc. Na druhé straně migrační mince zobrazující strach nebo obavy, vláda SRN nabízí zvýšení důchodu. O 4 procenta v západních zemích, téměř o 6 procent ve východních zemích SRN. Cílem zvýšení důchodu je evidentně uklidnění 21 miliónů důchodců-voličů v situaci, kdy se jim vysvětluje nebezpečí terorismu, migrace, nulová inflace a nulové úroky vkladů. I tím jsem u třetího paralelního světa. Souběžného, rovnoběžného, současně probíhajícího světa financí.
Před týdnem, v pondělí 21. března, jsem měl možnost sledovat televizní debatu hart aber fair, vedenou moderátorem WDR, Frank Plasbergem (1957). Účastníci debaty, bankovní expert CDU (Brinkhaus), ex-investment bankéř (Voss), předseda svazu německých bank (Kemmer), kritický žurnalista (Opoczynski), politička (Wagenknecht) potvrdily mimo jiné, že finanční pojmy mohou být, a jsou sexy. Já dodávám, že nikomu se zájmem o finance nemůže škodit investovat 130 minut a podívat se na film The Big Short. Film z roku 2015, v češtině pod názvem Sázka na nejistotu, vypráví příběh čtyř outsiderů. Ti proměnili všechny vlky z Wall Street v obětní beránky. Byli jediní, kdo si spočítal, že světová ekonomika nemůže růst do nekonečna. Vsadili na jednu kartu, srazili banky na kolena a krutě se napakovali. Nám, obyčejným a tzv. outsiderům se to nepodaří. Jsem o tom přesvědčen. Proč?
V EU rozdává ECB Euro těm, kteří ho nikdy nebudou schopni vrátit
Již v roce 2005 jste mohli v Americe dostat stoprocentní hypotéku na luxusní vilu s dvaceti ložnicemi a bazénem a nikdo se vás neptal, jestli ji dokážete a máte z čeho splácet. Dnes v roce 2016 se nacházíme v podobné situaci v Evropě, respektive EU. V EU rozdává ECB Euro těm, kteří ho nikdy nebudou schopni vrátit. Banky nikdy a nic nesplácí. A brzy bude ještě lépe pro banky, pro nás ještě hůře. Nejenom ECB, ale celá řada politiků – cyniků již poměrně hlasitě přemýšlí o tom, jak nám pomoci. Tuto pomoc mají zabezpečit tzv. helikoptérové peníze. Tato fráze popisuje proces, při kterém centrální banka vytiskne peníze, které pak daruje lidem nebo vládě, aby tím stimulovala ekonomickou aktivitu a spotřebu. Myšlenka helikoptérových peněz není nová. Nebyla ale nikde vyzkoušená. Proto tak láká. Vše zakázané svádí a zamlžuje realitu. V daném případě se nejedná o systematický problém s bankami, ale, jak řekl ex-investment bankéř Voss, o problém s paralelní společností. Uvedl celou řadu příkladů. Rybery nekopne do míče za 5 Euro, když Ronaldo dostane za totéž 10 miliónů. Supermarket nabízí v SRN v průměru 50 tisíc produktů, banky v SRN 1.1 milion produktů. A to pouze privátním klientům. Produkty nabízí 150 tisíc finančních poradců, kterým by paní Wagenknecht ráda vrátila morálku. Na její otázku Kdy se vrátí morálka do společnosti?, jsem neuslyšel od bankovního experta CDU a od předsedy spolkového svazu německých bank nic, co by stálo za zmínku. Ex-investment bankéř Voss suše sdělil, že se jedná o Endspiel. Konečnou hru. Banky totiž přejdou na spekulaci s přírodními zdroji. Zde připomínám Rockefellery. Ti jsou již ve hře a mezi prvními. Žurnalista, ex vedoucí redakce hospodářského žurnálu WISO, Opoczynski hodnotil situaci podobně. Více rizika pro investora, znamená vyšší provizi pro poradce. Výsledkem bude více nešťastných a podvedených. Není divu. Při nulové úrokové sazbě, která se od roku 2008 snižovala celkem 637 krát, a překročení úvěrového limitu již dnes platí klient 10 procent úroku bance. Tomu říkám business v době nulové inflace, nulových úroků a deflace (v 16 zemích EU), kterou se snaží ECB transformovat do inflace ve všech zemích EU. Z té má téměř každá vláda a občan strach. Obě strany ztrácí hlavu a zrak. Proto žádné světlo na konci tunelu nevidí ani jeden, ani druhý. Jak by také mohli. Ani bankovní expert, ani předseda spolkového svazu německých bank se ani slovem nezmínili o Kantovi. Ten hlásal, že kdo chce všechno, nebo hodně mít, musí současně být schopen, všechno, nebo hodně ztratit. Pan Draghi, ve funkci drahého hromosvodu ECB představující kolektivní řešení prezidia ECB nemůže zatím tak konat, jak by páni bankéři ECB chtěli. Proč? Existují právní a účetní složitosti a jednat s 19 různými vládami zemí eurozóny, jejichž zájmy jsou často protichůdné, není ani pro ECB procházka rájem. A proč si musíme na helikoptérové peníze počkat?
ECB nemůže dále rozdávat peníze pouze bankám. To dělá již dlouho a bez úspěchu. Teď jsme na řadě my, občané. My máme zabezpečit úspěch ECB. Abychom však mohli požívat darů ECB, musíme všichni vlastnit konto. ECB musí o nás vědět. Vše. Zatím tomu tak není. Podobně jako bezpečnostní služby jednotlivých států, včetně EU nespolupracují v boji s terorismem a migrací tak, jak by mohly a měly v našem zájmu, jak to dokazují Belgie a Francie po atentátu v Bruselu, tak i banky zatím nedávají ECB všechnu informaci o nás, kterou vlastní. Děje se tak prý v našem zájmu. Proto ta aktivita v EK nařídit bankám otevřít konto každému, bez ohledu na příjem, dluh a občanství. Vlastní konto je totiž jedinou možností, jak zabezpečit transparenci – příjmů a výdajů každého z nás. Finanční gramotnost, která dnes chybí pro pochopení, co se děje s penězi a dluhy, bude růst a její konec bude v nedohlednu. Vlastní konto nás dovede bez boje ve stínu terorismu a migrace k bezhotovostnímu životu a kvalitě, kterou nám určí neznámí, námi nevolení, ale vyvolení. Z čeho mít pak strach? Ztráta hotovosti, znamená nepotřebovat peněženku, kterou mohu ztratit, nebo kterou mi někdo ukradne. Pro Němce je ztráta hotovosti dokonce Achillovou patou. Dovoluje totiž moci obdržet téměř absolutní informaci o chování, téměř absolutní ztrátu sociálního zabezpečení, kulturních a s kulturou spojených hodnot (starat se o sebe, o rodiče apod.) a oddlužit zbytek státu. Lord Adair Turner, bývalý předseda Britského úřadu pro finanční služby a jeden z hlasitých podporovatelů peněz z helikoptéry konstatoval: Myslím si, že je pro centrální banky nebezpečnější donekonečna popírat to, co dělají. Zároveň označuje některé snahy centrálních bank za monetizaci vládního dluhu. Dokonale se nahrazuje vládní dluh vytištěnými penězi centrálních bank. Bylo by lepší to oficiálně přiznat a stanovit pravidla, která zajistí, že to svět nezasáhne přespříliš. Já dodávám: helikoptérovými penězi lze vytvořit novou společnost. Dokonce svět paralelních společností.
Tento svět by mohl fungovat jako typický paralelní obvod. Současné zapojení více spotřebičů (v domácnosti, ve společnosti, či státech) v paralelním obvodu dovoluje i při přerušení obvodu v některé větvi (vypnutí spotřebiče, společnosti nebo státu) nepřerušení obvodu v jiné větvi (jiný spotřebič, jiná společnost či stát bude totiž běžet dál). Není to krásný výhled do budoucnosti plné paralelních společností v reálném světě nejistot, strachu a pokusů na nás bezmocných? Souhlasu netřeba.
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
