Hugh Everett vystudoval v USA privátní vojenskou školu, The Catholic University of America a promoval na Princeton University. Po té pracoval ve Weapons Systems Evaluation Group (WSEG), kterou řídil Pentagon, Institute for Defense Analyses. Běhembřezna a dubna 1959 Everett navštívil Kodaň. Tam se měl seznámit s otcem Kodaňské interpretace kvantové mechaniky, Niels Bohrem. Návštěva dopadla tak, jak se dalo čekávat: byla to katastrofa. Everett si potvrdil Bohrovo tvrzení: Pokud vás kvantová fyzika nešokovala, tak jste ji ještě nepochopili. Do USA si Everett, nehledě na kritiku, kterou tam slyšel, odvezl minimálně dva výroky Bohra: 1) Jsou dva druhy pravdy: pravdy triviální, pro něž jsou opačné názory naprosto absurdní, a pravdy hluboké, které se poznají podle toho, že jejich protikladem je zase pravda. 2) Opakem hluboké pravdy je opět hluboká pravda. A jednu otázku ze zkoušky z fyziky na univerzitě v Kodani, která ovlivnila jeho rozhodnutí vyměnit vědu za komerce. Otázka: Popište jak určit výšku mrakodrapu pomocí barometru. Odpověď: Upevníte dlouhý kus provazu k vrchu barometru, pak spustíte barometr se střechy mrakodrapu na zem. Délka provazu plus výška barometru se rovná výšce budovy.

Tato originální odpověď rozzuřila zkoušejícího, studenta vyhodil. Student se odvolal, univerzita jmenovala arbitra. Ten usoudil, že odpověď byla správná, ale neukázala žádné zjevné znalosti fyziky. K vyřešení problému bylo rozhodnuto zavolat studenta a dát mu šest minut, během kterých by měl ve slovních odpovědích prokázat alespoň minimální obeznámenost se základními principy fyziky. Student seděl pět minut, přemýšlel. Arbitr mu připomněl, že čas se krátí. Na to student odpověděl, že má několik velmi závažných odpovědí, ale nemůže se rozhodnout, kterou použít. Když mu bylo doporučeno, aby si pospíšil, odpověděl tak, jako kdyby se jednalo o židovský nebo arménský vtip: Zaprvé můžete vzít barometr na střechu mrakodrapu, hodit ho přes okraj dolů a měřit čas, než barometr dopadne na zem. Výšku budovy lze spočítat podle vzorce H = 0.5g * t2. Pro barometr to ale bude smůla. Nebo, pokud svítí slunce, můžete změřit výšku barometru, pak ho postavit na zem a měřit délku jeho stínu. Pak změříte délku stínu mrakodrapu a potom je jednoduchou záležitostí pomocí poměrné aritmetiky spočítat výšku mrakodrapu. Pokud byste ovšem chtěli být vysoce vědečtí, mohli byste upevnit krátký kus provázku k barometru a zhoupnout jím jako kyvadlem, nejdřív k zemi a pak ke střeše mrakodrapu. Výška se vypočítá z rozdílu v gravitační síle T=2 pi sqroot (l / g). Nebo jestli má mrakodrap venku únikové schodiště, bylo by jednodušší vyjít nahoru a označovat celou výšku budovy pomocí délky barometru a pak to sečíst. Kdybyste ale chtěli být jenom nudní a ortodoxní, pak byste mohli použít barometr k měření tlaku vzduchu nejdřív na střeše mrakodrapu a pak u země, potom převést rozdíl tlaků v milibarech na stopy, a dostali byste tak výšku budovy. Protože jsme ale trvale nabádáni, abychom uplatňovali nezávislé myšlení a používali vědecké metody, bylo by nepochybně nejlepší zaklepat na domovníkovy dveře a říct jemu: Kdybyste chtěl pěkný nový barometr, dal bych vám tenhle, když mi sdělíte výšku tohoto mrakodrapu.

Tak nějak a podobně by mohly vypadat odpovědi politiků na boj s terorismem, prvním paralelním světě. Mohly, ale nebudou. Politici odpovídají mantrami. Terorismus je totiž zdrojem nadbytečné a nedemokraticky se zvětšující moci a tzv. elit. Ve skutečnosti se nejedná o moc a elity jako takové, ale o konání sluhů ve službě vyšší moci. S pomocí těchto sluhů můžeme bez farmaceutik pozorovat mimo jiné transformaci pokrytectví v zákonnou moc. Takto vzniklá zákonná moc povznáší politiky do stavu, který umožňuje očistu mafiánské ochrany poddaných, o kterou usiluje každý stát. Ladislav Žák to dobře popsal ve svém 27. 3. zveřejněném příspěvku Stát jsme my. Terorismus se tak stává dlouho hledaným kamenem mudrců, posvěcující moc. Terorismus neplodí jenom atentáty, ale i zatím neměřitelné množství práce pro legislativce, novináře, cenzuru, analytiky, speciální úředníky, vysokoškolské učitele, ale i katedry, na kterých se rodí hejna mladých bezpečnostních specialistů, málo, nebo nic znajících o tom, že předpovídat je velice těžké. Především když se jedná o budoucnost (Bohr: Prediction is very difficult, especially if it's about the future). Já osobně se držím pravdy, která říká, že budoucnost je možné si pouze představit. Umět hledat příčinu příčin, je dáno málokomu. Proto dnes píši o paralelních světech v našem reálném světě.