Přísahám a volám Apollóna lékaře a Asklépia a Hygieiu a Panakeiu a všechny bohy a bohyně za svědky, že budu tuto smlouvu a přísahu dle svých možností a dle svého svědomí dodržovat… Když tuto přísahu dodržím a neporuším, nechť ve svém životě i ve svém umění skromně dopředu postoupím. Tak získám si vážnost všech lidí po všechny ty časy. Když ale zákazy přestoupím a přísahu poruším, nechť stane se pravý opak.

V únoru tohoto roku byl v rámci jednoho z nejprestižnějších a nejnavštěvovanějších filmových festivalů ve světě, Berlínského mezinárodního filmového festivalu, Berlinale, neveřejně představen ruský film Přísaha. Film, který okamžitě po představení v Berlíně vzbudil zájem v USA, Austrálii, Velké Británii, Francii a samozřejmě i v Izraeli, byl oceněn na ruském festivalu Člověk poznávající svět jako nejlepší umělecký celovečerní film. Festival Člověk poznávající svět je věnován aktuální tématice ve světě: upevnění etnické a národnostní jednoty. V ruských kinech je film nabízen veřejnosti od 20.  listopadu t.r. Světová premiéra filmu je plánována 25. února 2021.

Film vypráví příběh o válce, světoznámém lékaři – psychiatru a výjimečné lásce trvající několik desetiletí. Režisérem filmu je Roman Nestrenko, poetický, vítězný scénář v soutěži Kinofondu napsala Tatjana Mirošnik a producentem je Elena Kalinina. Hudbu složil Ruslan Sabirov, kameru vedl výborně Gennadij Nemych a hlavní role hrdinů obsadili Alexandr Bragarnik, Anna Vartanjan a Kristýna Stefanovič.

Příběh má své kořeny v reálných událostech a pravděpodobně poprvé umožňuje veřejnosti seznámit se s hrdinským a profesionálním konáním v životě Simferopolského lékaře, psychiatra a humanisty Nauma Isidoroviče Balabána (1889 – 1942). Historie života tohoto velkého humanisty se vztahuje na období 1910 – 1942, ve kterém dosáhl nadčasových úspěchů v profesionálním, osobním a společenském významu. Jako lékař, který obhájil disertaci v Německu a vědec se věnoval mj. vlivu zemětřesení a hladu na psychiku člověka. S některými fenomény toho páru způsobující bolest pozorovateli jsem se osobně seznámil v Arménii po hrůzostrašném zemětřesení v prosinci 1988 (v 11:41 místního času) s epicentrem nedaleko města Spitak. V rámci projektu Světové banky jsem měl možnost mj. setkávat se se změnami v myšlení a chování dětí před- a školního věku. Proto si mohu představit, co čeká naše děti a vnoučata ve spojení s následky covid-19, digitalizace společnosti a neporozumění rozdílu obsahu pojmů - slovo a číslo. O obsahu dalších pojmů, nemluvě.