Hlavním cílem schůzky byla snaha revidovat Sanstefanskou mírovou smlouvu, která ukončila rusko-tureckou válku. Pro osvěžení uvádím, že předsedajícím kongresu byl hostitel Otto von Bismarck. Vedle něho se kongresu zúčastnili, rakousko-uherský ministr zahraničí Gyula Andrássy, ruský kancléřAlexandr Gorčakov, britský ministerský předsedaBenjamin Disraeli, britský minister zahraničíRobert Salisbury, francouzský ministr zahraničíWilliam Waddington a zástupci Osmanské říše a Itálie.

Jednání byla komplikovaná. Britská diplomacie byla podporována Rakousko-Uherskem na základě tajné bilaterální dohody z 9. června 1878. Idea autonomního Velkého Bulharska po Sanstefanském míru byla znemožněna. Konečná formulace závěrečného protokolu Berlínského kongresu byla považována Rusy za porážku. Mimo jiné proto, že Rusko neobdrželo přístup ke středozemnímu moři, Britové získáním Kypru, ano. Historické hodnocení Berlínského kongresu není jednoznačné. Doporučuji studium A.J.P. Taylor: The Struggle for Mastery in Europe 1848-1918. Oxford University Press, Oxford 1954, S. 253 a také Theodor Schieder: Europa im Zeitalter der Nationalstaaten und europäische Weltpolitik bis zum I. Weltkrieg (1870–1918) a Handbuch der europäischen Geschichte. Union Verlag, Stuttgart 1968, S. 67 . Přesto lze hodnit Berlínský kongres stabilizačním momentem evropského kontinentu na více než dalších 30 let.