Vítězství to bylo nakonec tak jasné, že se oba výše zmínění politici dost silně přiblížili zisku kandidatury za Demokratickou, resp. Republikánskou stranu. Počty hlasů tzv. volitelů dávají v demokratickém táboře jen malou naději levicově vyhraněnému senátorovi Sandersovi na to, aby dohnal v partajní přízni H. Clintonovou. Na straně republikánů se zase Trump blíží zisku poloviny hlasů všech republikánských volitelů, což je v jeho případě nutná podmínka, aby jej vedení sletu Republikánské strany na závěr primárek nevyšachovalo ze hry.

Nicméně nehledě na včerejší zisky hlasů a nárůst pravděpodobnosti, že Clintonová a Trump se nakonec stanou partajními kandidáty na prezidenta, nepříjemné pro oba lídry je, že jejich partajní konkurenti zůstávají v boji a tudíž svoji pozornost nemohou zaměřit na hlavní slabiny protikandidáta z opačné strany politického spektra.I proto prozatím nemá příliš cenu laborovat nad tím, co například v hospodářské a finanční oblasti může přinést eventuální vítězství Clintonové či Trumpa v prezidentském boji. Clintonová například stále musí stát v kampani hodně nalevo, aby dokázala v debatách čelit atakům Sanderse, který kritizuje toleranci současné administrativy k nárůstu nerovnosti a napojení Hillary Clintonové na velké banky. Na druhé straně Trump stále neomezuje svoji prostořekost a agresivitu, kterou možná tolerují republikánští voliči, avšak americká společnost většinově rozhodně ne.