Zdání však v tomto případě klame, neboť zatímco se rizikovým aktivům během večerního obchodování v USA i díky holubičím řečem šéfa Fedu dařilo, pak během denního obchodování v Evropě probíhala krvavá lázeň, když na tapetě byla především italská aktiva. Strach z toho, že strukturální reformy v italské ekonomice uváznou vinou volebního patu na mrtvém bodě a nepodaří se tak nahodit udržitelnější růst, vyhnal rizikové marže u italského vládního dluhu na nejvyšší úrovně od poloviny října 2012. Itálie tak začala šířit povolební finanční nákazu, která se mimo jiné přesunula z Apeninského na Pyrenejský poloostrov, neboli viditelně se zvedly i rizikové marže u španělského a portugalského dluhu.
Ačkoliv narůst rizikových prémií na jihu eurozóny není prozatím smrtící, pak se lze důvodně obávat toho, že bude minimálně nějaký čas přetrvávat a zřejmě se riziková rozpětí u jižních zemí eurozóny ještě dále roztáhnou. Co to v evropské praxi bude znamenat? Jednoduše dojde k tomu, že tzv. finanční podmínky v podstatné (jižní) části eurozóny budou přísnější, než kdyby Itálie měla volebního vítěze, kterého si trhy přály. To se v reálné ekonomice může projevit tak, že oživení do této (recesí postižené) části měnové unie přijde později.
Těžko odhadnout, jak silně se zvýšené rizikové prémie v (západo)evropském růstu opravdu promítnou. Již čistě úvahy tohoto typu nebudou rizikovým aktivům v Evropě a třeba i té střední prospívat. Je přitom jasné, že nadšené z italských voleb nemusí být (minimálně dočasně) ani středoevropské měny a to včetně koruny.
Jan Čermák
Analytik ČSOB
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
