Tchaj-wan je ostrovní stát, který se považuje za nástupce původní Čínské republiky. Svůj boj o to, kdo bude světem oficiálně uznáván, sice dávno prohrál a tím se zkomplikovalo jeho mezinárodní postavení. To ovšem neznamená, že není státem, protože realita je silnější než šedá teorie.
Jak v pondělních Lidových novinách zdůraznila ředitelka Ústavu Dálného východu Filosofické fakulty a sinoložka Olga Lomová, Čínská republika na Tchaj-wanu i dnes existuje a funguje jako nezávislý stát s vlastními institucemi a symboly, od parlamentu přes měnu až po vlajku. Čínská lidová republika sice vznáší nároky na celé území někdejší Číny, ale v praxi Tchaj-wan respektuje a obchoduje s ním.
Vzájemná obchodní výměna Čínské lidové republiky a Čínské republiky na Tchaj-wanu přesáhla předloni hodnotu sto dvaceti miliard dolarů – a to i bez započítání Hongkongu, jejž prezident Zeman zmínil coby součást ČLR. Ve stejné době se česká obchodní výměna s Tchaj-wanem pohybovala kolem jedné miliardy tří set milionů dolarů.
Česko má s Tchaj-wanem obchodní deficit, ten je ovšem částečně způsoben značnými tchajwanskými investicemi v naší ekonomice. Tyto peníze i jejich symbolickou hodnotu český prezident při svém ujišťování o naší oddanosti čínské celistvosti jakoby hodil do koše.
V koši skončily i jiné věci. Shodou okolností krátce po Zemanově návratu se na půdě Orientálního ústavu Akademie věd konala slavnostní ceremonie, při níž zástupci tchajwanské Národní ústřední knihovny zpřístupnili českým badatelům elektronickou databázi obsahující velké množství sinologických titulů.
Orientální ústav se tak dostal mezi několik málo prestižních institucí ve světě, které takový přístup mají. Tchaj-wan také poskytuje nemalé prostředky na sinologická studia v českých zemích, čímž se vlastně podílí na financování českého výzkumu.
Studie se přitom netýkají jen samotného Tchaj-wanu, ale i pevninské Číny a vůbec celé východní Asie, což prospívá více nám než dárcům. Tchajwanci se při udělování grantů řídí výhradně akademickými pravidly, nekladou si ohledně politického nebo ideologického vyznění prací.
To přitom není úplně samozřejmé. Například prezident Zeman se v rozhovoru s čínským reportérem hrdě zmínil, že u nás existuje Konfuciova akademie, tedy instituce zabývající se výukou čínštiny a čínské kultury. Název jakoby napovídal, že jde o čínskou obdobu Goethova centra nebo Cervantesova institutu. Takzvané Konfuciovy instituty v posledních letech vznikají po celém světě, a to s podporou ministerstva školství Čínské lidové republiky.
Kolem těchto institucí se ovšem vyrojila řada skandálů poté, co se ukázalo, že jejich pracovníci se nepovažují jen za šiřitele „měkké čínské síly“, ale i za přímý nástroj čínské zahraniční politiky nebo dokonce ideologický nástroj tamního režimu.
Některé univerzity proto dokonce dohodu o zřízení Konfuciova institutu na své půdě zrušily, protože podmínky, které si zakladatelé Konfuciových institutů kladly, se neslučovaly s akademickým provozem.
Více rozlišování ve věcech, jako je tchajwanská otázka, by tedy neuškodilo. Miloš Zeman byl tentokrát navíc čínštější než sama Čína, která od svých partnerů ujišťování o našem postoji k Tchaj-wanu rozhodně nepotřebuje. Zdrženlivější vyjadřování by navíc pravděpodobně nijak neuškodilo ani zájmům českého exportu.
Nemenší pozornost by stálo za to věnovat tomu, jak se argumentace zájmy exportérů stala univerzálním prostředkem k umlčování jakékoli kritiky toho, že se Česká republika v zahraniční politice vydala jiným směrem než právě před pětadvaceti lety.
Pokud by prezident Zeman zamířil na návštěvu do Tchaj-peje, což je jen hypotetická úvaha, nemusel by v televizi ukazovat Krtečka se slovy, že nepřijel své hostitele poučovat o lidských právech.
Tchaj-wan totiž je už nějakou dobu demokratickým státem. Takže by si vlastně dokonce mohl dovolit i něco kritizovat, bez obav, že to uškodí naší ekonomice, o naší sebeúctě ani nemluvě.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
