Poprvé od vypuknutí krize na Ukrajině a právě dva týdny po sestřelení malajsijského letounu musejí mít v Rusku obavy, co jim nový postoj Západu přinese.
Co se týče Spojených států, americké sankce mimo jiné omezí dovoz technologií pro ruský energetický sektor a ztíží udělování půjček, které ruská ekonomika nutně potřebuje. Samozřejmostí je omezení obchodu se zbraněmi.
Mnohem zajímavější je z českého hlediska krok Evropské unie, odsouhlasený v úterý a zveřejněný v úplnosti ve středu.
Některá z opatření se, jako v minulých případech, týkají konkrétních firem a osobností, zejména čtyřech oligarchů blízkých ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi. Tito muži údajně těží z anexe Krymu nebo podněcují destabilizaci východu Ukrajiny.
Mnohem závažnější je ale skutečnost, že další typ sankcí poprvé jasně opouští logiku adresných trestů a místo toho zasahují celá odvětví ruské ekonomiky. Místo hospodářské pistole tedy Unie na Rusko vytáhla ekonomické dělo.
Nová opatření se týkají přístupu na evropské finanční trhy, obchodu se zbraněmi a dodávek vyspělých technologií pro ropný průmysl. Zasáhnout mají i obchod se zbožím dvojího určení pro civilní i vojenský sektor, což se ovšem týká mnohých výrobců obráběcích strojů nebo producentů speciálních materiálů.
Západní sankce mohou například podstatně omezit schopnost Ruska otevřít ropné vrty v nových nalezištích na severu, často pod vodou nebo ledem. Vzhledem k povaze ruského hospodářství, stojícího na vývozu surovin, je to potenciálně velmi bolestivý krok.
Nyní bude na Rusku, jak s těmito signály naloží. Německá kancléřka Angela Merkelová označila sankce za vzhledem k situaci „nevyhnutelné“ a předseda Evropské komise José Barroso zas hovořil o „silném varování“ – opatření tedy nemají za cíl spolupráci přerušit, ale přimět Rusko ke spolupráci na stabilizaci Ukrajiny. O tom, že by se Rusko vzdalo Krymu, však asi nikdo z evropských státníků nesní.
Kolem sankcí vzniká několik otázek, týkajících se zejména jejich účinku na Rusko i dopadu na evropské ekonomiky.
Ruské hospodářství už v minulém roce zpomalovalo z růstu v jednotkách procent na několik desetin procenta – to vše ještě před vyhlášením sankcí. Nyní by nová situace mohla poslat ruskou ekonomiku do stagnace nebo negativního růstu, už jen kvůli útěku kapitálu a pádu kurzu rublu. Ovlivní to smýšlení ruské vlády nebo ruské veřejnosti?
Záměrem Západu ovšem nebylo vyvolat v Rusku povstání nespokojených občanů, ale přimět mocenskou elitu v Moskvě k jinému jednání. Nejen v případě Ukrajiny, ale také odradit Moskvu od případných dalších pokusů o pronikání do „měkkých“ oblastí v koridoru mezi Unií a Ruskou federací.
Obvykle se o ruském prezidentovi hovoří jako o skvělém stratégovi, který myslí daleko dopředu. V nedávném rozhovoru pro Lidové noviny tvrdí Petr Luňák, český historik a zástupce ředitele divize veřejné diplomacie NATO, že Vladimir Putin žádný dlouhodobý plán nemá, jen využívá všechny příležitosti, které se mu naskýtají. Je-li tomu tak, pak pevný postoj Evropy může skutečně ruské kalkulace ovlivnit.
Ve vztahu k evropskému hospodářství je to ruské ve specifické situaci. Ruský vývoz je z 80 procent tvořen ropou, plynem a dalšími surovinami. Evropa do Ruska posílá zejména stroje a technologie. Druhou anomálií je, že Unie má v obchodě s Ruskem značný deficit.
Panují obavy, že Rusko může použít svého oligopolního postavení coby dodavatele paliv, zatímco evropské firmy v Rusku tak jako tak rychle nahradí Číňané a další nezúčastnění. Nebude to však platit absolutně, protože Evropa bude obchodovat v Rusku dále a proto, že některé evropské výrobky nejsou tak snadno nahraditelné.
Čtěte také: Libor Dvořák: Do Kremlu se vkrádá rozkol
Je také třeba si uvědomit, že vývoz do Ruska sice zatím rostl, ale stále tvoří jen asi sedm procent celého evropského exportu. V případě Česka je to dokonce ještě méně, vyvážíme necelá čtyři procenta, méně než do Polska nebo Rakouska.
Neodpadne celý český export, ale některé firmy specializované na Rusko přijdou o podstatnou část svých příjmů. Přijdou také o možnost vyvážet průmyslové celky, což se na jiných trzích zatím nedaří.
Čeká nás také zpětný dopad, způsobený ruskými odvetnými opatřeními, sníženou ruskou koupěschopností, a také skutečnost, že některé české firmy jsou subdodavateli německých firem dodávajících do Ruska.
Český premiér je pod tlakem některých podniků a asi i zevnitř své strany a slibuje, že sankce nebudou mít na naši ekonomiku žádný dopad. To je však téměř nemožné – sankce nemohou bolet jen jednu stranu.
Pokud však Česká republika chce chránit své dlouhodobé zájmy, je správné, když dnes přijdeme o část dnešních zisků, pokud dlouhodobým přínosem bude větší bezpečnost Evropy, včetně České republiky. Právě to je ta na začátku zmíněná priorita politiky nad ekonomikou.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
