Od vypuknutí vlny arabských revolucí uplynuly právě čtyři roky – v polovině prosince roku 2010 se upálil mladý Tunisan a tím vyvolal Jasmínovou revoluci. Právě tuniská verze arabského jara je považována za nejúspěšnější ze všech ostatních případů.

Nedělní prezidentské volby mohou toto dobré jméno poškodit. Miliony Tunisanů měly možnost zvolit v druhém kole svého prezidenta. Vybírali si mezi dosavadní hlavou státu a bývalým exulantem a ochráncem lidských práv Munsifem Marzúkím a jeho vyzyvatelem, nyní již osmaosmdesátiletým Kaídem Sibsím, který byl držitelem vysokých funkcí již za Starého režimu.

Vítězem se nakonec stal Sibsí. Řada evropských médií opakuje výtky, které mají proti Sibsímu jeho tuniští odpůrci. Ti zdůrazňují, že zatímco Marzúkí má za sebou léta odvážného boje proti zneužívání moci v dobách autoritářské vlády prezidenta Ben Alího, Sibsí je spíše starou strukturou.

Sibsí byl skutečně v 80. letech, v době Ben Alího, několik let ministrem zahraničí a na přelomu desetiletí také předsedou parlamentu. Proto Sibsího odpůrci mluví o jeho vítězství jako o triumfu minulého režimu.