Kdyby si Václav Moravec pozval do studia Adolfa Hitlera a šéfa Kukluxklanu aby debatovali o rasové otázce, pozornějšího diváka by možná napadlo, že je volba diskutujících poněkud nevyvážená. Aby tomu předešel, pozval si na hovory o alimentech, respektive roli státu v případech "neplatičů" ministryni-feministku paní Marksovou - Tominovou a exministryni-feministku paní Kolářovou.

Teoreticky se od podobných debat očekávají rozdílná stanoviska, čímž vzniká napětí, jehož katarzí má být řešení, nebo aspoň pokus o něj. V této konkrétní praxi jsme však byli svědkem opaku: Obě genderové aktivistky byly pochopitelně zajedno. Dozvěděli jsme se však něco jiného – mnohem podstatnějšího.

Muž - nepřítel státu?

Obě dámy, napojené na svého genderového guru ministra Dientsbiera, se shodly, že jejich úhlavním společným nepřítelem je muž - otec - neplatič. V jejich pojetí šlo takřka o synonyma. Slovo „gender“ (pohlaví) šeptaly unisono a s bojovným leskem v očích. Obě se střelhbitě chopily osvědčeného termínu „dítě a jeho dobro“ a použily ho "norskou metodou" k obajobě svých ideových "kladiv na čaroděje".

Skutečně podstatné v problematice výživného není, jak je vymáhat, ale jak nastavit systém tak, aby vymáhání nebylo potřeba. Jak oživit polomrtvou rodinu, která umírá na epidemii genderismu

Ministryně práce a sociálních věcí Marksová – Tominová vysekla paní Kolářové poklonu, že se problematiku alimentů jako ministryně spravedlnosti (nejkratší dobu sloužící a nejhůře hodnocená ministryně) velmi pěkně zabývala, a že je ráda, že jsou obě na jedné lodi. Aby to bylo pochopitelné i méně vyspělým jedincům, obě dámy připomněly „doby temna“, kdy ženy neměly volební právo a obě se nad tím pohoršily.