Měla to být velká sláva – něco jako velkolepý úvod bezstarostné jízdy Hillary Clintonové do Bílého domu. Nadšený dav měl pod ohňostroji skandovat její jméno a posílat jí polibky na cestu. Jenže se to nějak zvrtlo.
Na konventu Demokratické strany v Philadelphii se ozývalo bučení, pískot a volání: "Hanba!", "My chceme Bernieho!" a v ulicích bylo nesrovnatelně víc protestujících, než před pár dny v Clevelandu při korunovaci Donalda Trumpa republikánským prezidentským kandidátem. Sílí hlasy, že Clintonová je nelegitimní nominantkou a že by měla být už dávno ve vězení.
Původně to mělo být tak, že si Hillary Clintonová před sjednocenými demokraty potřese rukou se svým poraženým protikandidátem Bernie Sandersem, který uzná, že to byl čestný boj, v němž zvítězil ten lepší, a že je nominace na prezidenta USA ve správných rukou.
Obrtlík pokroku
Stal se ale pravý opak. Hillary Clintonová nebojovala čestně, ale zákeřně, podle a mstivě. Ukázalo se, že společně s Národním výborem demokratů (DNC) podvedla 12 miliónů voličů, kteří dali jejímu protikandidátovi Berniemu Sandersovi nejen svůj hlas – a také peníze – protože Bernie získal od drobných dárců na podporu své kampaně přes 2 milióny dolarů.
Jak se přihodí, že se dokonalá mašinérie intrik a zákulisních čachrů zadrhne způsobem, který je nejen ostudný, trapný, nenávistný, podlý, ale především poukazující na to, že Demokratická strana vlastně vůbec demokratická není? Že to je vlastně celé jen cynická manipulace washingtonského establishmentu, jemuž na názorech lidí vůbec nezáleží? Nebo dokonce že to, čeho jsou Američané svědky, je ve skutečnosti pokus o feministický puč?
Krátce před konventem někdo (prý ruský agent, samozřejmě, za vším hledej Putina) „hacknul“ 20 tisíc e-mailů, které si posílali členové vedení Národního výboru demokratické strany během primárek. Aby bylo jasno: Jde o jiné e-maily, než ty, kvůli kterým měla být Clintonová už dávno ve federálním vězení. Ty se týkaly toho, že používala svůj soukromý server pro přenos přísně tajných dokumentů, čímž ohrozila státní bezpečnost.
Tentokrát je to ale vlastně ještě mnohem horší. E-maily uniklé z Národního výboru dokazují, že vedení Demokratické strany se od samého začátku spiklo proti Sandersovi. Že celé primárky byly jen mystifikací, hrou na svobodné volby, jakousi "Potěmkinovou vesnicí demokracie", protože z mailů vyplývá, že od začátku bylo rozhodnuto, že charismatického a populárního "staříka z Vermontu" nakonec stejně demokratické elity zaříznou skrze zcela nedemokratický systému takzvaných super-delegátů.
Co odhalily tajné e-maily? Malý příklad: Vedení demokratické strany se třeba radilo, jak Sandersovi v primárkách co nejvíc uškodit. Kdosi navrhoval, že by bylo dobré napadnout jeho víru. „Je to sice žid, ale pokud vím, nevěří v boha. To bychom měli rozmáznout a získat tak nějaké body,“ doporučoval jeden člen vedení.
Snílkův omyl
Sanders se dokonce s Demokratickou stranou na začátku primárek soudil, protože se (bláhový snílek) domníval, že by měl mít stejný přístup k datům o složení voličů jako jeho soupeřka. Nakonec mu hodili drobky aby se neřeklo - a Sanders žalobu stáhl, aby nepoškodil pověst strany.
Přestože mu vedení soustavně házelo klacky pod nohy, vedl si Sanders v primárkách mimořádně zdatně. Upozorňoval na cynismus a faleš Hillary Clintonové (vývoj mu dal plně za pravdu) a především zcela nečekaně nadchl publikum svou vizí socialismu (ještě ostřejšího, než je ten bruselský či francouzský), která oslovila především mladou generaci. Clintonové se naopak nepodařilo vymanit z obruče politiky svého manžela a celého establishmentu Demokratů, jehož je typickou představitelkou. Vedením strany neustále poškozovaný Sanders byl nakonec přesto docela blízko - získal 1 846 delegátů proti 2 205, kteří volili Clintonovou (pokud nepočítáme obludnou kategorii super-delegátů, kteří se názorem voličů nemusejí řídit - ukázka demokracie v současné euro-americké praxi).
Zatímco za Clintonovou stály v primárkách mocné nadnárodní korporace a tajemní zákulisní dárci, Sanders sbíral drobné – a přece dokázal se svou soupeřkou držet krok.
Šlo o fascinující souboj – na jedné straně nudná velvyslankyně "starých struktur" s takřka neomezeným množstvím peněz, na straně druhé přihrbený, charismatický stařík s nakřáplým hlasem, s jednou kapsou prázdnou a druhou vysypanou. Měl však něco, co Clintonová nikdy neměla a mít nebude: Vizi, pro kterou dokázal nadchnout voliče.
Nakonec musela Clintonová vytáhnout nejtěžší kalibr – začala krást Sandersovy ideje a vydávala je za vlastní. Přijala například jeho odmítavé stanovisko ke smlouvě TTIP (Transatlantické obchodní partnerství), ač ji původně hájila. TTIP je pro mnohé úhelným kamenem, protože tato smlouva (mezi USA a Evropskou unií) posiluje vliv nadnárodních korporací, omezí demokracii a oslabí pozici národních vlád. Otcem a proto i Velkým propagátorem TTIP je odstupující prezident Obama – a Hillary to měla vzít po něm.
Jako na obrtlíku to měla Clintonová během primárek i s ropovodem Keystone (trubky za 15 miliard dolarů), jehož byla původně nadšeným propagátorem – a pak odpůrcem. Fakt, že jeden z investorů chystaného ropovodu je současně štědrým donátorem Clintonovy nadace, by zřejmě dostal Hillary (kdyby to nebyla nedotknutelná "Nadžena") za mříže na hodně dlouho.
Jak skončila mazaná Debbie
Po skandálu s e-maily rezignovala na funkci předsedkyně Národního výboru Demokratů paní Debbie Wassermanová-Schultzová, která měla sjezd Národního výboru řídit. „Sanders se nikdy nesmí stát prezidentem. Vždyť to není ani pravý demokrat,“ napsala „nestranná“ předsedkyně Debbie Wassermanová-Schultzová v e-mailu, když byly ještě primárky v plném proudu.
Debbie byla vždy Clintonové pevně po boku – pokud okolnosti nezavelely jinak. Na konci primárek před osmi lety se Debbie přidala k Obamovi, když bylo jasné, že tento první prezident - černoch Clintonovou porazí. Mnozí již tehdy upozorňovali, že takhle další "profesionální žena" je ve skutečnosti jen kluzká kariéristka a že by s ní rozhodně nechtěli sdílet „liščí noru“.
Jejího předsednického místa se nyní chopila další „čekatelka“ – černoška Donna Brazile, také „kamarádka“ Clintonové, která se v „hacknutém“ e-mailu vyjádřila: „Proklínám celou tu bandu kolem Sanderse“.
A ještě jednu zajímavost má Donna Brazile: Když zrovna neúřaduje na Národním výboru, pracuje pro „nezávislou“ zpravodajskou stanici CNN, kde vykonává „nestrannou“ funkci politické komentátorky. Střet zájmů? Ale kdepak, ani náhodou. Jde jim přece o společnou věc. Kolegové z České televize mají dobré inspirační zdroje.
Konvent demokratů tak rozdělil stranu na dva nesmiřitelné tábory. Na ty, kteří podváděli, a na ty, kteří byli podvedeni.
„Za ty e-maily se mi nikdo neomluvil…, ale pokud chceme porazit Trumpa, volte Hillary Clintonovou,“ vyzval Sanders své stoupence, kteří patrně mohou být při volbě prezidenta USA rozhodující silou. Jestli měla Demokratická strana nějakou budoucnost, tak o ni právě přišla.
Trumpova hackerská jednotka
Na sjezdu demokratů se stal pravý opak toho, co na nedávném konventu republikánů. Clintonová získá nominaci s pověstí podvodnice, intrikánky a drbny, velvyslankyní statu quo, která je na štíru s demokracií. Za ní rozpačitě přešlapuje strana, která je všechno, jen ne jednotná. Spíš to nyní vypadá, že její takřka polovina bude volit Donalda Trumpa. Nebo nepůjde k volbám vůbec.
Za Trumpem, ač to tak (mediálně) ještě před několika týdny zdaleka nevypadalo, stojí republikáni v pevném šiku – jako by se jim rozbřesklo. Někteří možná ještě trochu bručí, ale většina pochopila: Právě díky Trumpovi se Republikánská strana vrátila ke kořenům a chce začít opět dělat skutečnou politiku, nikoli ji jenom předstírat.
Ještě před skandálem s e-maily Národního výboru Demokratů se Donald Trump dostal v průzkumech veřejného mínění poprvé před Hillary Clintonovou. Tento trend zřejmě nezvrátí ani vysvětlení, které po skandálu poskytla světu Hillary Clintonová: „Ruské hackery na nás, demokraty, poslal Trump.“ Připomeňme, že je ve skutečnosti zveřejnil WikiLeaks. Ale také washingtonská kavárna si myslí, že na voliče zapůsobí "Za vším hledej Putina". Mimochodem - i kdyby to tak bylo: Co to na ohavných podvodech vedení Demokratické strany a Hillary Clintonové mění?
USA volí prezidenta za tři měsíce, během nichž se semele jistě ještě mnoho zajímavého. Dočkáme se „říjnového překvapení“, které se USA (a nejen tam) odehrává „náhodou“ vždy těsně před volbami – aby takzvaně nečekaně zvrátilo jejich průběh?
Zcela určitě. V sázce je příliš mnoho. Celý dosavadní washingtonský establishment bojuje o život - metodami, které jsme z tajných e-mailů teprve nepatrně zahlédli. Že vám to připomíná metody "pražské kavárny" podporující při naší první přímé prezidentské volbě Karla Schwarzenberga proti Miloši Zemanovi?
Jak by ne. Ostatně na Národním výboru ve Philadelphii to řekl demokratický senátor Cory Booker naprosto jasně:
„V Americe láska vždy vítězí nad nenávistí.“
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
