Měla to být velká sláva – něco jako velkolepý úvod bezstarostné jízdy Hillary Clintonové do Bílého domu. Nadšený dav měl pod ohňostroji skandovat její jméno a posílat jí polibky na cestu. Jenže se to nějak zvrtlo.

Na konventu Demokratické strany v Philadelphii se ozývalo bučení, pískot a volání: "Hanba!", "My chceme Bernieho!" a v ulicích bylo nesrovnatelně víc protestujících, než před pár dny v Clevelandu při korunovaci Donalda Trumpa republikánským prezidentským kandidátem. Sílí hlasy, že Clintonová je nelegitimní nominantkou a že by měla být už dávno ve vězení.

Původně to mělo být tak, že si Hillary Clintonová před sjednocenými demokraty potřese rukou se svým poraženým protikandidátem Bernie Sandersem, který uzná, že to byl čestný boj, v němž zvítězil ten lepší, a že je nominace na prezidenta USA ve správných rukou.

Obrtlík pokroku

Stal se ale pravý opak. Hillary Clintonová nebojovala čestně, ale zákeřně, podle a mstivě. Ukázalo se, že společně s Národním výborem demokratů (DNC) podvedla 12 miliónů voličů, kteří dali jejímu protikandidátovi Berniemu Sandersovi nejen svůj hlas – a také peníze – protože Bernie získal od drobných dárců na podporu své kampaně přes 2 milióny dolarů.

Jak se přihodí, že se dokonalá mašinérie intrik a zákulisních čachrů zadrhne způsobem, který je nejen ostudný, trapný, nenávistný, podlý, ale především poukazující na to, že Demokratická strana vlastně vůbec demokratická není? Že to je vlastně celé jen cynická manipulace washingtonského establishmentu, jemuž na názorech lidí vůbec nezáleží? Nebo dokonce že to, čeho jsou Američané svědky, je ve skutečnosti pokus o feministický puč?