Současný kvas v sociální demokracii ovšem připomíná události v ODS v roce 1997, které skupina kolem Václava Klause pojmenoval jako Sarajevský atentát. I tenkrát se pronášely výzvy k odstoupení, pořádaly se demonstrace příznivců a odpůrců, zvedla se vlna údajně spontánního odporu. Tenkrát měla snaha o změnu vedení racionální důvod – dokonce mnohem silnější, než je důvod pro odstranění Sobotky – ale způsob provedení umožnil na všechny argumenty zapomenout.
Chtělo by se říci, že dění ve straně, která vyhrála volby, potvrzuje jen starou známou pravdu, že Češi si vládnout neumí. Situace je ale vážnější. ČSSD nebojuje jen o míru své vnitrostranické demokracie. Jde o jedinou z klasických stran, která ve volbách zaznamenala trochu slušný výsledek. I ti politici, kteří od té doby, kdy opustili školní lavice, nedělají nic jiného než politiku, by si měli uvědomit odpovědnost za budoucí povahu naší demokracie. Pokud se rychle nedomluví a budou spolu nadále bojovat oklikou přes média, bude rozklad pokračovat. Zatím se nezdá, že by se k tomu dokázali odhodlat. Předseda Sobotka ví, že ho ústřední výbor neodvolá, protože k tomu je potřeba třípětinová většina a ta se těžko vůbec sejde, natož aby hlasovala jednomyslně. Hašek má sice většinu v poslaneckém klubu, ale předsedové dalších stran s ním budou těžko vyjednávat. Volební sjezd na jaře příštího roku samozřejmě nic neřeší.
Klíčové budou kroky prezidenta a míra jeho ingerence do povolebního vyjednávání. Pokud strany chtějí prezidentův vliv minimalizovat, musely by se rychle dohodnout. To je za současné situace málo pravděpodobné. Prezident může nabýt dojmu, že se rýsuje možnost sestavit vládu podle jeho představ. Pak by se mohl do vyjednávání aktivně vložit. Na druhou stranu mu může vyhovovat Jiří Rusnok jako premiér. Potom nebude se jmenováním nového premiéra spěchat, takže vláda odborníků může vládnout ještě dlouho.
Kdyby situace dospěla do dalších předčasných voleb, skončila by sociální demokracie klidně i pod pěti procenty a politickou scénu by už opravdu ovládla nová populistická hnutí. Tradiční strany - v prvé řadě ČSSD - by tedy měly současnou krizi brát jako poslední varování a směřovat k důsledné vnitřní obrodě. Znamená to otevřít stranu novým lidem a umožnit těm schopným postup vzhůru. Jen tak lze změnit současnou ideovou vyprázdněnost a zajistit stranám politickou budoucnost.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
