Náš domácí problém spočívá ve zdánlivé maličkosti, totiž že si nejsme jisti, odkud.
Představitelé naší armády, jak ukázala konference Bezpečnost budoucnosti, pořádaná nedávno v Poslanecké sněmovně, pokládají za skutečnou hrozbu Rusko, se kterým jsme podle některých bezpečnostních odborníků již ve válce, jen o tom ještě nevíme.
Politici zase většinou odmítají vidět v Putinovi nepřítele a spatřují největší nebezpečí v Islámském státu a islamistických teroristech.
Jisté je tedy jen to, že poklidné doby, kdy jsme věřili, že liberální demokracie je ten nejlepší model fungovaní společnosti, na který lidstvo přišlo, a který tudíž budou chtít všechny národy postupně přijmout, jsou pryč.
Ukazuje se, že nezanedbatelná část lidí i v našem sousedství nepokládá svobodu a prosperitu za to nejdůležitější, o co v životě jde.
Není to ostatně nic tak divného, v dějinách se pravidelně střídají doby, kdy lidé věří v úspěch racionálního uvažování, a doby, kdy daleko větší přitažlivost získává naděje na spásu a vykoupení.
O příčinách tohoto jevu by se dalo dlouze diskutovat. Ať již je v pozadí ideová vyprázdněnost neoliberalismu či jednostranná orientace globalizované společnosti na co největší zisk, vlna poptávky po transcendentnu je nyní evidentně na vzestupu.
A je celkem jedno, zda je spojováno s vírou v Boha či vírou ve velikost a poslání národa.
Otázkou je, jak se k narůstající agresivitě bojovníků pod národním nebo Božím praporem postavíme. Naše osvědčené prostředky, tedy vyjednávání a přesvědčování, selhávají.
Ukazuje se, že s přesvědčenými zastánci Boží nebo národní pravdy nemá smysl racionálně diskutovat, ani se s nimi snažit rozumně domluvit, jak ostatně dokládá poslední zkušenost s dohodami z Minsku.
Zatím není zřejmé, zda jsme odhodláni své hodnoty opravdu bránit, což neplatí jen o naší situaci, ale o celé západní společnosti. Nepřátelé liberální společnosti to samozřejmě vědí a jejich apetit to jen posiluje.
Pokud jde o nás, mohlo by ohrožení liberální demokracie vést k uvědomění si hodnot, na kterých je naše společnost založena, a toho, s kým tyto hodnoty sdílíme.
Druhou variantou ovšem je, že se bude utěšovat, že se nás žádné nebezpečí netýká a že se nic nemůže stát.
A až se opravdu přiblíží, tak můžeme ještě tvrdit, že to vlastně není nic hrozného, protože máme s agresorem mnoho společného.
Ale není vyloučeno, že infiltrace takových nálad je součástí nového typu války, o kterém naši bezpečnostní experti hovořili. Pak je opravdu reálné, že ve válce už skutečně jsme.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
