Jan Zavřel: Otevřený dopis Mg. Marii Benešové, ministryni spravedlnosti

„Spravedlivé může být jen rozhodnutí toho soudce, který zná zákony, literaturu a judikaturu a zároveň má schopnosti to promítnout do rozhodování o konkrétních případech“ Ljubomír Drápal, předseda krajského soudu v Praze, Lidové noviny, Pondělí 25. září 2017 (viz)

"Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že jej budu vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že v souladu s ním budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě." §62 odstavec (1) Zákona č. 6/2002 Sb.

Tímto dopisem chci poukázat na skutečnosti, které nasvědčují tomu, že bývalá soudkyně JUDr. Dana Pacholíková při svém rozhodování ve věci Metropolitního spořitelního družstva porušila soudcovský slib a že nerozhodovala spravedlivě ve smyslu soudcovského slibu a definice publikované JUDr. Ljubomírem Drápalem.

Metropolitní spořitelní družstvo bylo do zásahu Vrchního státního zastupitelství v dubnu 2013 ve všech ekonomických parametrech a ukazatelích zdravou finanční institucí. Jenom v letech 2011 a 2012 odvedlo do státního rozpočtu na různých daních a odvodech celkem 123 milionů korun. Kumulovaný zisk za rok 2011 a 2012 dosáhl obejmu 245 milionů korun.

Vrchní státního zastupitelství v dubnu 2013 paralyzovalo zdravé Metropolitní spořitelní družstvo, zablokováním všech okamžitě likvidních peněz na jeho účtech, a to pod záminkou „vyvádění peněz“ panem „Aladinem“ sedmi úvěrových dlužníků družstva, prostřednictvím a po dohodě s LBBW bankou ČR do Hongkongu.

Oprávněnost odebrání povolení podnikat jako družstevní záložna Metropolitnímu spořitelnímu družstvu Českou národní bankou, které přímo souviselo se zásahem Vrchního státního zastupitelství v Praze, zpochybňuje protokol o kontrole družstevní záložny CREDITAS z roku 2015, ve kterém ČNB záložně CREDITAS vytýká téměř shodné nedostatky jako Metropolitnímu spořitelnímu družstvu. ČNB přes to umožnila záložně CREDITAS přijmout 71 nápravných opatření a následně ji udělila bankovní licenci.

V řetězci nepravdivých tvrzení a manipulací pokračovala i soudkyně JUDr. Dana Pacholíková:

Soudkyně v rozsudku č.j. 45 T 3/2016- používá neexistující termín „skutečná hodnota“ zástav přičemž v rámci hlavního líčení i znalec znaleckého ústavu A-Consult plus, s.r.o. pan Mgr. David Smejkal konstatoval, že „Podle definice zákona neexistuje skutečná hodnota nemovitosti, …“.

Za povšimnutí stojí i skutečnost, že jako nepravdivé označuje znalecké posudky soudních znalců, jejichž trestní stíhání ve věci těchto posudků bylo Policií ČR odloženo, nebo vůbec nebyli trestně stíháni. K tomuto tvrzení ji vedla skutečnost, že znalecký ústav A-Consult plus došel, podle své metodiky, která není závazná pro ostatní znalce, k odlišným hodnotám oceňovaných nemovitostí.

Soudkyně při svém rozhodování se vůbec nezabývala rozdílnými oblastmi řízení a odpovědnosti jednotlivých členů představenstva vyplývajících z vnitřních předpisů Metropolitního spořitelního družstva a zcela neodborně předpokládala, že celý management finanční instituce nemá nic jiného na práci než studovat podklady a hodnotit žádosti o úvěr. Přitom zcela eliminovala skutečnost, že za rizika spojená s úvěry byla v Metropolitním spořitelním družstvu, podle jeho platných stanov a v souladu s ustanovením zákonů, odpovědna úvěrová komise. Tento duální systém posuzování úvěrového rizika úvěrovou komisí a posuzování ostatních rizik (likvidity, kapitálové přiměřenosti, koncentrace, úrokové riziko, operační riziko, tržní riziko, …) spojených s činností Metropolitního spořitelního družstva jeho představenstvem zajišťoval, že představenstvo nemohlo samo o sobě úvěr schválit a zároveň ho podepsat.

Soudkyně rovněž prokázala fatální neznalost zákonů, vyhlášek a úředních sdělení ČNB ve věci financování Specializovaných úvěrových expozic (úřední sdělení ČNB ze dne 18. července 2007), když tvrdí, že dlužníci neprokázali dostatečný podíl vlastních zdrojů. Považuji za nutné zdůraznit, že povinnost doložit podíl vlastních zdrojů nevyplývá, ze žádného zákona ani vyhlášky ČNB. Navíc žadatelé o úvěr doložili podíl vlastních zdrojů tím, že daný projekt nákupu a zhodnocení nemovitostí začali realizovat právě za použití vlastních zdrojů, kdy z vlastních zdrojů nakoupili nemovitosti, které pak nechali ocenit soudním znalcem a zastavili je proti úvěru poskytnutého Metropolitním spořitelním družstvem. Tímto nejen prokázali, že mají vlastní zdroje na nákup nemovitostí ale i svou schopnost a vůli nemovitosti výhodně na trhu nakoupit. Je zcela nepochopitelné, že nákup nemovitosti sloužících jako zástava poskytnutých úvěrů, provedený před poskytnutím úvěrů, označuje soudkyně za znak trestné činnosti.

Z toho, že soudkyně nezná principy řízení finančních institucí, vyplývá i její výrok v rozsudku, že představenstvo nezajistilo návratnost vkladů. Přičemž zcela opominula, nebo nepochopila rozdílnou roli představenstva a úvěrové komise. Představenstvo zajistilo návratnost vkladů tím, že udržovalo likviditu Metropolitního spořitelního družstva na odpovídající úrovni, že udržovalo dostatečně vysokou kapitálovou přiměřenost v souladu s pravidly Vnitřně stanoveného kapitálu, že řídilo riziko koncentrace, úrokové riziko, operační riziko a tržní riziko.

Soudkyně, přes neexistenci jakýchkoliv důkazů, které by svědčily o mých kontaktech s firmou Red Stone Advisory, v rozsudku lživě konstatuje: „že mezi obžal. Jánským a Zavřelem a bývalým spoluobžalovaným Ing. Koltokom, existovaly přátelské vztahy a časté kontakty, …“ Jen připomínám, že ve spise neexistují žádné záznamy o mých osobních, telefonických nebo jiných kontaktech s Ing. Koltokem. Takovéto kontakty se na základě prokazatelně lživého tvrzení pokusila „dokázat“ i JUDr. Daniela Smetanová.

Soudkyně opakovaně poukazovala na možný konflikt zájmů členů úvěrové komise, přičemž tento konflikt zájmů vyloučila svým rozhodnutím ČNB, když všechny členy úvěrové komise schválila.

Soudkyně v rozsudku uvádí lživé tvrzení, že Petr Jánský používal auto ve vlastnictví Red Stone Advisory. Tím se opět za cenu nepravdivého výroku snaží prokázat neexistující spolupráci představenstva se společností Red Stone Advisory.

Neznalost prostředí finančních institucí prokázala soudkyně i svým tvrzením, že ostatní finanční ústavy byly značně obezřetnější. Přičemž žádný zákon ani vyhláška nedefinuje stupeň rizika, kterým by měly být finanční instituce ve své činnosti omezovány. Finanční instituce se v rámci konkurenčního boje profilují na trhu různě a to i svým přístupem k míře podstupovaného rizika, které jsou následně povinny krýt vlastním kapitálem.

V rozporu se všemi důkazy provedeným v rámci hlavního líčení soudkyně opakovaně poukazuje na nepravdivou skutečnost krátké doby, dvou dnů potažmo několika minut, za kterou měly být údajně žádosti o úvěr posuzovány.

Soudkyně lže, když tvrdí, že se jí nepodařilo zjistit postup, na jehož základě byl veden seznam znalců. Vedení seznamu znalců/odhadců je upraveno vnitřním předpisem MSD. Vedení takového seznamu však není vyžadováno žádným zákonem, vyhláškou ani úředním sdělením ČNB.

Soudkyně, ve snaze dokázat, že posudky nemovitostí sloužících jako zástavy byly nahodnoceny se odvolává na neexistující posudky znalce RNDr. Knápka ze společnosti Bohemia Experts. Ze stejného důvodu vyloučila i posudky zpracované znaleckým ústavem, který byl nezávislý jak na klientech Metropolitního spořitelního družstva, tak na Policii ČR, Equity Solutions Appraisals s.r.o. protože tyto znalecké posudky dokazují, že posudky zpracované znaleckým ústavem závislým na Policii ČR A Consult plus byly podhodnoceny. Navíc soudkyně zcela ignoruje obecně známý fakt, že cena za nákup nemovitostí v konkrétním místě a čase mezi dvěma konkrétními subjekty nemusí mít žádnou vazbu na jejich tržní hodnotu. Všichni znalci, kteří zpracovávali posudky pro klienty Metropolitního spořitelního družstva, u hlavního líčení potvrdili, že si za svými posudky stojí. Posudky jednoho z nich zkoumala i komise Krajského soudu a neměla k nim výhrady.

Dále soudkyně zcela v rozporu s platnými úředními sděleními ČNB a obecnou praxí v bankovnictví označuje skutečnost, že společnost dlužníka (tzv. SPV) spolupracovala se zástavcem a zprostředkovatelem za znak trestné činnosti. Přičemž úřední sdělení ČNB ze dne 18. července 2007 „Specializované úvěrové expozice při výpočtu kapitálových požadavků k úvěrovému riziku“ jasně definuje, že SPV svou činnost zajišťuje prostřednictví tzv. „sponzorů“. Což potvrzuje i obecná bankovní praxe.

Soudkyně se dále opírá o tvrzení znaleckého ústavu A-Consult plus, že Vnitřní řídící a kontrolní systém v Metropolitním spořitelním družstvu byl nefunkční, přičemž znalecký ústav A-Consult plus tento svůj závěr odvozuje ze skutečnosti, že LBBW bank posílala po dohodě s „Aladinem“ peníze do Hongkongu. A-Consult plus žádné šetření ohledně funkčnosti vnitřního řídícího a kontrolního systému v Metropolitním spořitelním družstvu neprováděl a ani si k tomu nevyžádal podklady. Navíc v rámci hlavního líčení nikdo nezpochybnil audit provedený společností VGD Audit s.r.o., který došel k závěru, že vnitřní řídící a kontrolní systém v Metropolitním spořitelním družstvu je funkční, což následně potvrdila i ČNB.

Soudkyně jako znak trestné činnosti uvádí i skutečnost, že po té co byly dlužníkům Metropolitního spořitelního družstva zablokovány finanční prostředky, tak jejich společnosti nevykazovaly žádnou činnost. Tato skutečnost spíše svědčí o prvotním záměru zlikvidovat Metropolitní spořitelní družstvo zablokováním jeho peněz a peněz jeho dlužníků a po té, ze zcela přirozené reakce dlužníků na tuto skutečnost, dokazovat trestnou činnost Metropolitního spořitelního družstva od samého počátku.

Soudkyně se opírá o zcela nesmyslnou tezi znaleckého ústavu A-Consult plus, který v rozporu se statistickými daty z daného období tvrdí, že cena nemovitostí nemohla začít růst před skončením krize, tedy před okamžikem, kdy hodnota HDP dosáhla předkrizové úrovně.

Svou neznalost zákonů, vyhlášek a úředních sdělení týkající se dané problematiky soudkyně prokázala svým výrokem, že: „Navíc byla výslovně porušována Vyhláška číslo 123 z roku 2007 Sb., která ukládala, aby finanční instituce včetně spořitelních záložen vyžadovaly znalecké posudky od smluvních znalců vedených v seznamech banky.“ Tato vyhláška termín smluvní znalec vůbec nezná. Za povšimnutí stojí, že soudkyně v rozporu s běžnou praxí neuvádí odkaz na část, paragraf nebo odstavec této vyhlášky (ani ho uvést nemůže, protože takový paragraf neexistuje). Vyhláška číslo 123 z roku 2007 Sb. v příloze 15, části A, odstavci II. bodu 1. písmeno b) podbod 4. konstatuje: „…hodnotu nemovitosti přezkoumává nezávislý znalec (odhadce); za nezávislého znalce lze považovat osobu, která má potřebnou kvalifikaci, schopnosti a zkušenosti s oceňováním, nepodílí se na úvěrovém rozhodovacím procesu a je na něm nezávislá.“

Soudkyně zcela nekriticky přebírá naprostý nesmysl, který v průběhu hlavního líčení tvrdil zaměstnanec znaleckého ústavu A-Consult plus pan Ing. Píša, když tvrdil: „Kontrolní systém u finanční instituce se prolíná skrz Vyhlášku č. 123/2007 Sb. i do účetnictví a tudíž je to v zásadě součást účetní legislativy, takže samozřejmě veškeré dokumenty, týkající se kontrolního systému, se musely promítnout i v účetnictví.“ Zásady a principy fungování vnitřního kontrolního systému dané finanční instituce nelze v žádném případě vyčíst z účetnictví.

Soudkyně v rozsudku zcela ignoruje existenci skupiny pana „Aladina“, která disponovala odborníky na nemovitosti a developerskou činnost, podnikateli v developerském oboru, disponovala znalci, realitními makléři, právníky, pracovníky banky a ekonomickými poradci. Přičemž všechny členy této skupiny soudkyně v rozsudku dle potřeby uvádí. Tato skupina byla prokazatelně schopna realizovat deklarované projekty včetně deklarované developerské činnosti. Tato skupina ve spolupráci s LBBW Bank připravila sofistikovaný, předem dobře naplánovaný, úvěrový podvod na Metropolitní spořitelní družstvo a využila bratrance pana „Aladina“, který na falešný pas pobýval v Hongkongu. Navíc, podle telefonních odposlechů pana Beera a nezávislého tvrzení obžalovaného Andrese, všechny peníze skončily pod kontrolou pana „Aladina“.

Z výše uvedeného zcela jasně vyplývá, že soudkyně JUDr. Dana Pacholíková:

a) nezná legislativu spojenou s činností finančních institucí, řízením jejich rizik a úvěrovou činností,
b) nezná obecně používanou praxi finančních institucí v oblastí specializovaných úvěrových expozic,
c) pro dosažení svého prvotního záměru odsoudit představenstvo Metropolitního spořitelního družstva neváhá požívat nepravdivých (lživých) tvrzení.

Tímto porušila svůj soudcovský slib a jednala přesně podle schématu, které kritizuje JUDr. Ljubomír Drápal.

Vážená paní ministryně, pevně věřím, že činnost bývalé soudkyně JUDr. Dany Pacholíkové je jen onou výjimkou, která potvrzuje pravidlo a že Vy osobně děláte vše pro to, aby soudní systém a soudci v České republice fungovali v souladu s náročnými kritérii, které na ně kladou příslušné zákony a etické kodexy.

Jan Zavřel