Jak správně v knize Malé církevní dějiny poznamenal August Franzen  „…Ve skutečnosti byly církve jediné síly, které stály neochvějně v boji proti nacistickému režimu a které tento režim považoval za své nejnebezpečnější odpůrce…“ Od roku 1933 po nástupu Adolfa Hitlera k moci následovala celá série pastýřských listů německých biskupů, které tvrdě kritizovaly nacistické zločiny.  

V roce březnu roku 1937 pak papež Pius XI. vydal encykliku Mit brennender Sorge (s palčivou starostí), kterou původně připravil kardinál Michael von Falhauber, ale její obsah výrazně zostřil tehdejší státní tajemník - kardinál Eugenio Pacelli a budoucí papež Pius XII. Encyklika hodnotila situaci církve v nacistickém Německu, zabývala se její těžkou její těžkou situaci, rozhodně odsuzovala masové porušování konkrodátu ze strany Třetí říše, velmi razantně pak zavrhla nacismus a jeho filozofické základy, spočívající v rasismu a v brutálním šovinismu.

Protože hrozilo nebezpečí, že nacisté znemožní její distribuci a čtení, nebyla encyklika předem ohlášena, ale po tajném vytištění a distribuci byla na květnou neděli 21. března 1937 čtena v německých kostelích. Orgány nacistického Německa ji označily za útok proti nim a tvrdě církev napadly. Vrchol slovních reakcí přišel v Goeebelsově projevu z 2á. května, v němž německý ministr propagandy vyslovil na adresu Svatého stolce „poslední varování“ a označil jej za nepřátelskou mocnost. Hitlerova vláda se sice rozhodla, že pro likvidaci církve dosud není ta správná doba, ale neváhala přikročit k perzekucím jednotlivců podílejících se na distribuci encykliky a radikálně omezila možnosti německé církve informovat své věřící a komunikovat se Svatým stolcem. (viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Mit_brennender_Sorge)

Jedna z nacistických špiček Martin Bormann chtěla dát pověsit münsterského biskupa Augusta Klemense von Gallena kvůli tomu, že ve svých kázáních ostře kritizoval zabíjení duševně nemocných lidí v Německu. Nakonec ho zachránil sám Adolf Hitler, který řekl, že vzhledem k tomu, že by zatčení tohoto biskupa mohlo vyvolat lidové bouře a proto se nyní nechá na pokoji. Až však Německo vyhraje válku, tak si to s ním rázně vyřídí.    

Fakt, že je spolutvůrcem zásadního ostrého protinacistického dokumentu zcela očišťuje papeže Pia XII. od lživých a hloupých obvinění z podpory nacismu. Ten jej znovu naopak znovu nepřímo odsoudil v roce 1939 v inaugurační encyklice Summi pontificatus, ve které rasismus označil jako neslučitelný s křesťanskou vírou.