Radikálové uvnitř husitského hnutí, hlavně tedy táborité a sirotci, měli ovšem k islámským fanatikům hodně blízko. Styčné body jsou hlavně v násilném šíření svých náboženských představ a vraždění každého, kdo by se jim protivil. Dále je to útok na obecnou vzdělanost. Kdysi jsem se, coby ještě pražský novinář, bavil s Martinem Štěpánkem o jeho slavné herecké rodině. A o otci Zdeňkovi mně řekl, že táta sice zahrál Jana Husa a Jana Žižku profesionálně, jak ostatně bylo jeho zvykem, nicméně věděl, že husitská éra vrhla hlavně Čechy civilizačně o desítky let zpět a oddálila nástup renesance u nás.
Za husitů se kdysi mezinárodně respektovaná pražská univerzita změnila v pouhé provinční učiliště s jedinou artistickou (filozofickou) fakultou. A není divu, když řada radikálních husitských pedagogů odmítala světské vzdělání a latinu jako škodlivé. Mnozí radikální husitští kněží hlásali zásadu, že buď jsou knihy v souladu s Biblí a jsou tedy zbytečné nebo nejsou, a pak jsou škodlivé. Úplně stejně mluví i fanatičtí muslimové, akorát místo Bible dosazují Korán.
Radikální husité při svých taženích vypalovali kláštery a ničili vzácná umělecká díla, cenné rukopisy, obrazy, sochy a zdůvodňovali to Biblí, například starozákonním příkazem, který byl kdysi součástí desatera, že člověk nebude zpodobňovat svého Boha. Táborité také vraždili každého, kdo nesouhlasil s jejich pojetím křesťanství. A stejně tak se chovají i islamisté, kteří také brutálně masakrují své odpůrce a nemilosrdně likvidují kulturní památky. V tom jsou obě hnutí naprosto srovnatelná, a jestliže někdo odsuzuje islamisty a zároveň obdivuje husitský teror, pak je pokrytec.
V listopadu 1889 kníže Karel IV. Schwarzenberg na zasedání českého zemského sněmu mimo jiné řekl: „Mezi husity bylo na počátku onoho hnutí mnoho charakterů ctihodných, však jisté bohužel zvrtli se brzy v tlupu lupičů a žhářů.“ Je to poněkud zjednodušující přirovnání, ale i pravdivé. Stoupence husitství nelze lidově řečeno „házet do jednoho pytle.“ Umírněnějšímu husitskému křídlu - pražanům se jednalo hlavně o církevní reformy podle čtyř pražských artikulů, tedy o svobodné hlásání slova božího, přijímání pod obojím způsobem i pro laiky, zákaz světského panování kněží a trestání smrtelných hříchů. Násilnosti kališnických radikálů jim byly cizí a v některých případech se stali i jejich oběťmi. Tak například na podzim roku 1420 upálili táborité utrakvistického faráře ve Vodňanech.
Zásadní rozdíl mezi islamistickým státem a husitstvím je však oněch šest set let. Musíme objektivně uznat, že v 15. století neexistovalo pojetí lidských práv v současné podobě a proto je na tehdejší dobu fakt nemůžeme uplatňovat. K těm lidstvo dozrálo později. Jestliže však ve 20. a 21. století se stejných hrůz dopouštěli a dopouští fanatičtí islamisté a rovněž komunisté (komunismus je takové falešné náboženství), pak jde o útok proti obecně uznávaným lidskoprávním normám. Komunisté a islamisté vnucuji svoji víru bezohledným terorem.
Každopádně husitství v podobě krajních náboženských fanatiků není vzorem pro naši dobu.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
