Edvard Beneš, spoluzakladatel našeho moderního státu a jeho druhý prezident nepřestává promlouvat k dnešku. Spor o jeho osobu, jeho dílo a odkaz není ani v novém století pouze akademický, ale má velmi aktuální politickou podobu. V říjnu tohoto roku odmítl Ústavní soud návrh na zrušení zákona z roku 2004, oceňujícího zásluhy Edvarda Beneše o stát.
Skupina bývalých politických a společenských celebrit v čele s potomky bývalých komunistických prominentů Petrem Pithartem a bývalým místopředsedou vlády Janem Kalvodou organizuje výzvu na umístění tabulky k soše prezidenta Beneše na Loretánském náměstí, která by mu připsala vinu za nástup a vítězství komunismu u nás. Zkrátka, boj o Beneše pokračuje a skrývá se v něm boj o dnešek, o naši státnost a její charakter.
Jde v něm také o to, zda jsme už konečně zralým a sebevědomým národem schopným pohlížet na své dějiny reálně a objektivně, bez falešných mýtů, legend a obětních beránků, zda jsme schopni se z dějin a činů historických osobností poučit a na tom vytvářet pro nás národ a stát lepší budoucnost.
Vykonává Okamura funkci předsedy sněmovny lépe než Pekarová?Anketa
Edvard Beneš měl zásadní podíl na vytvoření Československa, ale nebylo mu dopřáno štěstí přeměnit se v idealizovanou, fosilizovanou a nekritizovatelnou legendu, jako TGM. On byl tím, jemuž se všechny vnitřní slabiny jejich společného díla v prvním okamžiku velké krize zřítily na hlavu a odhalila se pravda o nespolehlivosti bezpečnostního zakotvení nového státu.
Edvard Beneš vzal na sebe ohromnou odpovědnost za osud národa, odmítl jeho budoucnost riskovat v beznadějném osamoceném boji s drtivou přesilou nepřítele, a v důsledku toho uchoval naději na jeho přežití a pozdější vítězství. Byl tím, kdo se z původních chyb dokázal poučit – v Západ po Mnichovu ztratil oprávněně důvěru, pochopil, že česko-německý antagonismus je fatální a koexistence obou národů v obnovené republice nemožná. Odsun českých Němců byl zásadním, byť velmi drastickým krokem, který dal českému státu šanci na přežití v jiné podobě než jako německého protektorátu.
Do náruče Stalina ho zahnal jednak britský postoj k Mnichovu a jeho exilové vládě a jednak realita na bojištích – rozhodujícímu vlivu SSSR ve střední Evropě se nedalo vyhnout. V iluzích o Sovětském svazu a komunismu nebyl sám – 46% hlasů v prvních poválečných volbách pro KSČ je jednoznačné potvrzení masové podpory komunistů občany. Ne Beneš ale Češi si zvolili komunismus a masově podporovali nástup totality. Nelžeme si a nehledejme obětní beránky. Ránu do zad naší demokracii jsme si zasadili sami.
V trvajícím sporu o Beneše a jeho odkaz máme nyní v relativní blízkosti jiný případ tragické historie, který vykazuje velmi podobné parametry. Je to Ukrajina, země sice desetkrát větší a čtyřikrát lidnatější než ČR, ale v řadě charakteristik nám bližší, než by se mohlo na první pohled zdát:
- Obě země vznikly rozpadem mnohonárodních impérií, který nebyl důsledkem jejich boje za nezávislost. Tu obdržely tak nějak zvenčí.
- Oba státy existovaly v sousedství velmocí, které jejich existenci nepřály a představovaly pro ně hrozbu.
- Obě země měly na svém území třetinu obyvatel etnika, vládnoucího v sousední velmoci, které nebylo s životem v novém státě příliš spokojeno. K oběma zemím byly z vnějšku připojeny oblasti, které spolu historicky souvisely jenom málo nebo vůbec (Podkarpatská Rus, Slovensko, Donbas, Krym).
- Obě země hledaly bezpečnostní zajištění proti hrozbě velkého souseda na Západě a obě nakonec zjistily, že Západ je za své prioritní národní zájmy nepovažuje a není pro ně ochoten riskovat konflikt se sousední velmocí (Německem, Ruskem).
- ČR měla štěstí v tom, že jí západní spojenci otevřeně v Mnichově řekli, že pro ni v konfliktu s Německem nehodlají nic udělat a donutili Beneše ke kapitulaci. Ukrajinu naopak povzbuzovali k eskalování konfliktu a vědomě ji vehnali do války, kterou nejsou ochotni sami vést.
- Beneš kapituloval a dal tím národu šanci přežít a obnovit stát. Zelenskyj, obdivovaný a opěvovaný, svou zemi bezohledně zničil, dokonce na tom - zdá se - i finančně profitoval.
-
Žádné slovo snad nebylo v souvislosti s jednáními o ukončení války na Ukrajině zmiňováno častěji než Mnichov, který se stal v naší propagandě synonymem pro kompromis. V tom jenom prokazujeme, že jsme si ze skutečného Mnichova žádné poučení nevzali. My vidíme jenom Hitlera a jeho pozdější činy, odmítáme vzít na vědomí odpor sudetských Němců k Československu a neochotu Francie a Velké Británie je tam držet za cenu světové války. Malá země má počítat s tím, že velmoci nemají přátele, ale jenom své zájmy, a nemá na ně slepě spoléhat, jinak na to těžce doplatí. Beneš to pozdě, ale pochopil, Zelenskyj to nechápe dodnes.
Beneš a jeho politika nám umožnili konfrontaci s Německem přežít a uchovat si možnosti a sílu stát obnovit. Druhou podmínkou toho byl Hitler a jeho šílená a zločinná politika. To, že Mnichova docílil nacistický diktátor, později až do dnešních dnů zosobnění zla, bylo pro nás štěstí v neštěstí. Mnichov jako takový, tj. odstoupení Sudet Německu, byl zakódován v genech První republiky od jejího samého počátku. Kdyby krize ve vztazích s německou menšinou a Německem vyvrcholila za vlády nějakého konvenčnějšího politika v Německu, výsledek by byl pravděpodobně stejný, ale na rozdíl od skutečného vývoje trvalý.
Ukrajina má smůlu v tom, že Putin není Hitler, přestože nás o tom dnešní propaganda neustále přesvědčuje. Jeho cíle jsou relativně omezené, nehodlá vyvolat všeobecnou konfrontaci se Západem, a proto mu jeho zisky na Ukrajině velmi pravděpodobně projdou a trvale zůstanou. Zelenskyj nám byl propagandisticky předkládán jako protiklad Beneše, jako hrdinný zachránce národa. Smutný pohled na dnešní obětovanou Ukrajinu odhaluje faleš této propagandy. Edvard Beneš, přestože to měl neskutečně těžké, se opravdu zasloužil o náš stát. Buďme mu za to vděčni.
Jiří Weigl, vystoupení na akci "Debata v podzemí" pořádáné u příležitosti 90. výročí zvolení Edvarda Beneše prezidentem Československé republiky, Nadace Železné opony, Slovenský dům, 2. 12. 2025
Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
