Kauzu věrozvěstů už tady pěkně rozebral kolega bloger Luboš Zálom. Ovšem i připomenutí mistra Jana Husa Tomiem Okamurou také stálo za to. Prokazatelně lživě napsal na svém FB profilu. „A je příznačné, že Jan Hus není mezi významnými českými osobnostmi na vnější fasádě Národního muzea...“ Husova deska se jménem tam samozřejmě je, ale možná předseda Strany přímé demokracie (SPD) myslel Národní muzeum v Tokiu, a je fakt, že na jeho fasádě Husovo jméno opravdu není.

Ovšem jeho výrok o tom, že Mistr Jan Hus byl stoupencem přímé demokracie, tedy programu jeho partaje, je stupidním zneužitím historie pro politické účely. Pravdou je, že na Husovu éru - 15. století nelze naroubovat současnost. Doba byla tehdy jiná a lidé také vyznávali odlišné hodnoty než my. Tvrzení, že Hus fandil přímé demokracii, je nepravdivé a úsměvné. Mistr Jan Hus byl katolickým knězem, kterým zůstal až do své smrti na hranici a upřímně si přál nápravu zlořádů v katolické církvi, které právem kritizoval. Ani on však nebyl čistým barvotiskovým hrdinou, ale člověkem s lidskými chybami. On sice správně tepal špatnosti v tehdejší společnosti, ale jako by občas zapomínal na List svatého apoštola Pavla Římanům, ve kterém se také píše, „všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy.“ Ano, lidé jsou hříšníci.