Každý kdo zná skutečnost před rokem 1989 za totalitní éry, ví, že je prachsprostá lež! Byli to právě komunisté, kteří pro sebe měli špičkové specializované kliniky, kdežto obyčejní lidé umírali třeba proto, že se nedostali na dialýzu.
Nedostatek léků, přístrojů a peněz, to byla charakteristika socialistického zdravotnictví a tak se nelze divit, že v průměrném věku dožití patřila tehdejší Československá socialistická republika na rozdíl od současné éry k evropskému podprůměru.
Známý kardiolog profesor Jan Pirk kdysi vzpomínal v MF DNES na situaci v osmdesátých letech, kdy ředitel společnosti SPOFA, která měla za socialismu také na starosti také dovoz léků, žádal po vládě premiéra Lubomíra Štrougala 500 tisíc devizových korun na import léčiv ze Západu. Dostal jich jenom 250 tisíc a to znamenalo jediné, že špičkové léky z kapitalistické ciziny dostali hlavně soudruzi, ale na ostatní se nedostalo.
Brněnský spisovatel Čestmír Jeřábek v knize V zajetí stalinismu píše o tom, jak na začátku padesátých let si manželka komunistického prezidenta Klementa Gottwalda Marta nechala z Belgie dovézt špičkové krajky za 80 tisíc korun, zatímco ve stejné době zamítlo ministerstvo zdravotnictví žádost matky, jejiž malá dcera onemocněla tuberkulózou, na dovoz potřebného léku ze Švýcarska. V táborské nemocnici měli v osmdesátých letech ve velmi špatném stavu EKG.
Peníze na nový nebyly, a tak vedení špitálu napadla spásná myšlenka - vyrazilo do Prahy za předsedou vlády Štrougalem, aby jako rodák z nedalekého Veselí nad Lužnicí pomohl.
Za komunistů také existovalo věkové omezení, do kdy měli lidé s nemocnými ledvinami nárok na napojení na dialýzu, tedy umělou ledvinu. V druhé polovině osmdesátých let činila tato hranice 56 let. Ovšem pozor, příslušný okresní výbor KSČ mohl udělit lidem z tohoto pravidla výjimku. S trochou nadsázky to bylo jako ve starém Římě, kde diváci na zápasech gladiátorů otočením palcem rozhodovali o tom, kdo ze zápasníků bude žít a kdo zemře.
Komunističtí papaláši si ovšem starosti s tím, jestli je vezmou na dialýzu, dělat nemuseli, pro ně žádná zdravotnická omezení neplatila. Ve špičkových klinikách zvaných SANOPZ, které byly určeny jenom pro ně, měli k dispozici špičkovou péči, dostatek zahraničních léků, a nejmodernější přístroje. O tom si většina obyvatel totalitního Československa mohla nechat jen zdát. Proto komunisté, přestaňte sprostě lhát o stejném zdravotnictví pro všechny.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
