Dokonce i voliči ČSSD se diví: málokdo z nich chce totiž inkluzi – tedy společné vzdělávání všech dětí včetně mentálně postižených v běžných školách – prosazované shora jejich vlastní stranou a jejich ministryní školství Valachovou, která, i když se ke svým zaměstancům asi chová lépe než její přechůdce, je s exministrem Chládkem na jedné ideové lodi, ba ji má ještě více a lépe propracovanou.

Stejně tak se i lidovci ocitli v pasti vlastního programu a podepsané koaliční smlouvy s tzv. povinnou školkou, kterou část jejich vlastních voličů intenzivně a hlavně ideově odmítá. Jenže když je to v té smlouvě, tak pro ně zřejmě není cesty zpět. Nakonec líbivě to vysvětlit umí vlastně každý a přiznejme si, nějaké části jejich voličů se toto opatření asi i zamlouvá.

Malé změny s velkými dopady

Přitom inkluze a tzv. povinné předškolní vzdělávání, které de facto znamená prodloužení povinné školní docházky o jeden rok, jsou věci, které charakter našeho školství změní velmi zásadně a dotknou se každého z nás, kdo děti má či mít teprve bude.

Zatímco inkluze už je zákonem daná a „jen“ se na poslední chvíli pilují vyhlášky, což je proces na samostatný článek, o povinném předškolním vzdělávání se teprve ve Sněmovně rozhoduje. I když znáte ten pocit, že někdy už je vlastně rozhodnuto předem. Pravdou je, že mnoho lidí si vůbec neuvědomuje, proč by povinná předškolní docházka měla vadit. Vždyť přece na školky se stojí fronty a mnozí rodiče by ji tak rádi, ale není kapacita. Povinnost se však má týkat zatím pouze předškoláků, školka tedy bude muset přijmout i ty, kteří o to nestojí, a tím ubudou místa dětem mladším, u kterých by to jejich rodiče velmi ocenili. I dnes sice školka předškoláky musí příjmout, ale jen pokud je rodiče přihlásí.

To se má změnit, mají fungovat nové zápisy, nově stanoveným spádovým školkám budou muset místní samosprávy poskytnout seznam obyvatel a každé pětileté dítě bude muset být přihlášeno v nějaké státem uznávané školce. Tady je nutno upozornit, že za ni není považováno každé předškolní zařízení, kterému dnes říkáme školka – tou, ve které se nová povinnost má plnit, se rozumí jen to zařízení zapsané v rejstříku státem uznaných školek. Tedy žádná dětská skupina, firemní „školka“, různé stacionáře pro nemocné či postižené děti – ty tento statut prostě nemají. U lesních školek se zápis do rejstříků prý připravuje, ale takových příprav už tu bylo a těžko odlišit rétorická cvičení od opravdové snahy. V této chvíli většina lesních školek kritéria státem uznané školky zkrátka nesplňuje.