Když se nad nimi zamyslíte, dojde vám, jak je to vlastně všechno jednoduché, kdybychom měli rozum, nadhled a dobrou vůli. Některé z těchto rad si tu dovolím ocitovat…

Tak třeba „Smiřte se s nedokonalostí“. Že není vše tak, jak má být? A že se vždy ne vše podaří? Vždyť je to normální. Nežijeme v dokonalém světě, a kdo si to myslí, musí trpět…

„Naučte se žít v přítomnosti.“ Kde také jinde? Trápit se tím, co bylo? Vyčítat? Utápět se v nenávisti? Takový luxus se v životě vymstí. Žijeme teď, a měli bychom se snažit, aby to teď bylo co nejlepší.

„Smiřte se s faktem, že život není vždy spravedlivý.“ Není. Jinak by nemohli umírat dobří lidé, a lumpové přežívat do stovky. Například. A ne vždy nám lidé poděkují za to, za co by poděkovat měli. A ne vždy najdou práci ti, kteří mnoho umí, a naopak, někdo přežívá tam, kde by už dávno být neměl. Je to tak, život není spravedlivý. Tedy – ne vždy. A neměli bychom se tím stále trápit. i když se budeme o tu spravedlnost po právu snažit.

„Zdokonalujte se v umění naslouchat.“ Máme tendenci neslyšet jiné, a přeceňujeme své názory. Budeme-li naslouchat, obohatíme se, a budou-li naslouchat oni nám, i my jim můžeme něco přinést. Tedy preferujme dialog, ne monolog. I když je monolog snazší.