Též dojemná starost o kapsu spotřebitele vyzněla důvěryhodně. Je velmi těžké vysvětlovat dobrý úmysl těm, kdo nechtějí a ani se nesnaží porozumět. Ono totiž platí staré pravidlo: „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“.

Voda a vlastní potraviny, nepostradatelné existenční jistoty

Není třeba zdůrazňovat, že vlastní pitná voda a základní potraviny z vlastní produkce představují pro každý národ nepostradatelné existenční jistoty. Jen nezodpovědní politici vystaví své voliče závislosti na dovážených základních potravinách a dopustí devastaci vlastního zemědělství a destrukci zpracovatelských potravinářských kapacit. To vše se po domluveném sametovém převratu v listopadu 1989 u nás stalo. Nová vládnoucí garnitura to vše s lehkou hlavou jen prokšeftovala, tedy to naše zemědělství a potravinářství.

Po sametu české zemědělství obětováno, spadlo na meziválečnou produkci

Ta domluva o změně režimu mi byla nastíněna již v září 1989 nadporučíkem sovětské okupační armády, který velel brigádě ruských vojáků co nám pomáhali v JZD při zpožděné sklizni slámy v prvním týdnu měsíce září. Při rozhovoru mi z ničeho nic řekl: „Jaroslave, uvidíš, za půl roku nás tady bude polovina a za rok tady nebude ani noha“. Když jsem se ho zeptal jak to může tvrdit, jen stručně odpověděl: „Nám to tak řekli, tak to bude“. Sešel se měsíc s měsícem a byl tu sametový převrat. My starší si jistě pamatujeme jména Bytčánek, Lorenc, generál KGB Gruško, Zifčák alias student Růžička, nebo též student Martin Šmíd, v neposlední řadě Drahomíra Drážská, nebo nic netušící Jakeš atd., atd...

Ani u chleba nemáme saldo kladné

Šílenost toho zmíněného kšeftu ukazuje záporné roční saldo agrárního obchodu, které neustále narůstá (saldo je poměr mezi vývozem a dovozem, záporné znamená, že se více doveze než vyveze). V roce 2019 bylo dosaženo záporné saldo 47,2 mld. Kč. Zatím je to nejúžasnější roční rekord a obrázek toho, jak není záměrně hájen hospodářský prostor českého zemědělství a potravinářství. Od roku 1994 není saldo agrárního obchodu jiné než záporné. Za roky 1994 až 2019 je celkové záporné agrární saldo 673,5 mld. Kč. Dokonce jsme tak dobří, že máme i záporné saldo u chleba, pekařského zboží a přípravků z mouky. V roce 2017 to bylo celkem 47.666 tun. Pochopitelně vysoké záporné agrární saldo velmi vyhovuje zahraničním obchodním řetězcům, které se staly v naší republice příkladem extrémně úspěšného, razantně expandujícího cizího hospodářského prostoru.

Zemědělství se opravdu dostalo na cestu strmého pádu po roce 1989. O tom všem svědčí vyčíslený rozměr zemědělské produkce ve stálých cenách roku 1989. Za rok 2018 byla zemědělská produkce 73,7 mld. Kč. To představuje pouhých 68% produkce roku 1989, která tehdy byla 108,6 mld. Kč. Přímo děsivě vyznívá porovnání zemědělské produkce za rok 2018 s produkcí v roce 1936. Hodnota za rok 1936 byla 80,9 mld. Kč. To je cca 75% roku 1989. To jsou oficiální data udávaná ČSÚ. Současné zemědělství je tedy silně redukováno a nedosahuje ani úrovně roku 1936! Svůj díl na tom mají i nerovné podmínky v rozdělování dotací v EU, kde je stále vidět rozdíl mezi západem a východem.