Jaroslav Kopista: Lidé myslete

Globalizovaný svět nám plně otevřel svoji virtuální „vlídnou“ náruč a my jako stádo do ní běžíme. Šťastně a dobrovolně se účastníme všech těch zhovadilostí, které jsou nám pomocí všudy přítomné reklamy a politické propagandy předkládány. Ani to nevnímáme a stali jsme se součástí globální hry, tedy kšeftu o všechno.

Vládnoucí garnitury se snaží po celém světě ovládnout ty svoje ovečky, co mají pošetilou představu, že při volbách změní chod světa. Všemocní používají při těch svých mocenských hrátkách nejrůznější techniky. Do jejich repertoáru patří diktát nebo podlézání masám, tedy striktní příkazy nebo mnohomluvné sliby.

Přírodní zákony nepodléhají vůli mocných tohoto světa. Tito mocní, nemocní touhou po moci, jsou přírodě a jejím zákonům lhostejní. Ve své velikosti jaksi zapomněli, že jsou rovněž nevydělitelnou součástí té přírody, kterou chápou ve svých fantaziích jako VÝZVU. Marně se snažím pochopit, proč stále nějaký důležitý hrdina hledá výzvy a nebo se chce někam posunout. Tyhle fráze snad vypovídají o nezměrné pýše dotyčného individua víc než o jeho soudnosti. O moudrosti v jejich případě mluvit nelze.

Mužně hojně potetovaní gladiátoři a gladiátorky v pletivové kleci se navzájem snaží vyrazit si mozek z lebky, nebo alespoň zlomit žebra, případně čelist toho druhého a fascinovaný řvoucí dav na to zírá a platí nesmyslné sumy za tu nádheru, co je mu předhazována ke konzumu.

CHLÉB A HRY - to už tu myslím, kdysi bylo a skončilo to pádem jakéhosi impéria – tuším, že tomu říkali IMPERIUM ROMANUM nebo Basileia ton Rhomaion. Všechna pýcha a okázalost se jen v trosky obrátila a jelo se dál a tvořily se jiné dějiny a vznikala jiná impéria a tak pořád dokola. To všechno mělo jen jednu docela malou kvantitativní odchylku proti NAŠÍ VELKOLEPÉ DOBĚ - oni totiž nespotřebovávali tolik energie, kolik ji potřebuje lidstvo ke svému úžasnému spotřebitelskému rozmachu dnes.

Naší současnou světovou civilizaci při troše fantazie můžeme chápat jako jeden globální organismus, který má, jako každá živá hmota, své metabolické pochody, tedy příjem a výdej. Obojí nutné pro existenci každého živého tvora. V tomto chápání naší civilizace, je příjmem (potravou) energie a výdejem (konečným produktem metabolizmu) jsou skleníkové plyny.

Čím větší je onen organismus a divočejší je jeho pohyb, tím více energie spotřebovává. Světová populace obdivuhodně narůstá do přímo obludných rozměrů. Samozřejmě s tímto růstem se zvětšují i sociální potřeby lidstva, které s sebou nesou mezi jiným i značný tlak na všechny přírodní zdroje. Pro tuto hrubou úvahu nemá smysl brát v potaz existující regionální disproporce na obou stranách naznačeného vztahu.

Podle analýzy citované ve vědeckém časopisu New Scientist se na Zemi za stávající situace bez problémů uživí cca 3,4 mld. lidí tj. populace odpovídající roku 1966. Tato velikost populace by se neměla dostat do kolize s bezpečnostními limity pro udržitelný rozvoj. V dnešní době jsou ale tyto limity samozřejmě překročeny.

Růst světové populace (tedy globálního organismu) dokumentují následující čísla. Počty lidí jsou uvedeny v miliardách. (webové stránky Population. City).

Rok 1960 je zvolen jako základ pro vyjádření dynamiky růstu populace na jednotlivých kontinentech. Nejrychleji roste počet obyvatel Afriky (4,66 krát proti roku 1960). Naproti tomu Evropa má nejmenší nárůst (pouze 1,23 krát proti roku 1960).

S tím jak roste světová populace (tzn. globální organismus), neustále narůstá a urychluje se její všesměrný pohyb (říká se tomu vznešeně pokrok) a v důsledku toho roste HDP coby ukazatel uspokojení všech potřeb, ať již nutných a naprosto oprávněných, tak i těch zbytečných, rozmařilých a mnohdy naprosto zbytečných. Stačí si jen vzpomenout na všudy přítomné otravné reklamy vnucující kdekomu kdeco, bez čeho se nelze obejít a pokud to člověk zrovna nemá je absolutně společensky vyřízený. Zbrojaři mají rovněž v těchto věcech to pověstné máslo na hlavě. Onen nutný pokrok se totiž ani vraždění nevyhýbá.

Následující čísla ukazují vývoj světového HDP (hrubý domácí produkt) v bilionech USD.

Proti výchozímu roku 1960 celosvětový HDP vzrostl téměř 63 krát, v Číně 227 krát, Japonsku 113 krát, ve státech EU celkem 52 krát. Na USA z pohledu jednoho sátu připadá dlouhodobě největší
podíl z celosvětového HDP a to 40% v roce 1960 a zatím konečný podíl 24 % za rok 2018.

Celosvětová spotřeba energie neustále roste. V roce 1990 byla cca 7.950 Mtoe, v roce 2018 již vzrostla na 13.865 Mtoe tj. na cca 174% proti roku 1990 [ Mtoe – jednotka užívaná v energetice, znamená milion tun ropného ekvivalentu = množství energie uvolněné spálením 1 mil. tun ropy = 41,868 PJ (petajoule) tj. 41,868 · 10¹5 J ]. Na celosvětové spotřebě se energie z ropy podílí 34%, na uhlí připadá 27%, na zemní plyn 24%, vodní 7%, jaderná 4% a na obnovitelné zdroje připadají rovněž 4%. Z těchto čísel je patrné, že světová energetická spotřeba je z 85% uhlíkového původu. Největší podíl na spotřebě mají země Asie a Austrálie 43%, Severní Amerika 20%, Evropa 15% (samotná EU cca 12%).

Na přelomu 19. a 20. století spotřeboval jeden člověk v průměru 300.000 kJ (kilojoule) denně. Na začátku 21. století spotřeboval obyvatel vyspělých zemí cca 1.000.000 kJ denně. Křivka spotřeby energie v zásadě kopíruje křivku hospodářského vývoje. (P. Musil 2009)

Mezinárodní energetická agentura (IEA) spočítala, že v roce 2013 bylo na naší planetě spáleno 7,876 miliard tun uhlí a při tomto procesu uniklo do ovzduší 14,8 gigatun emisí oxidu uhličitého.

Na rostoucí celosvětovou produkci (HDP) je třeba vynakládat stále více energie všeho druhu.

Výsledkem této přeměny je urychlující se nárůst konečného produktu, tedy mezi jiným skleníkových plynů, především pak CO2.

Koncentrace atmosférického CO2 za posledních 69 let tj. od roku 1950 dramaticky narostla z původních 310 ppm na současných 415 ppm, co je doposud nejvyšší naměřená hodnota. Je dobré si uvědomit, že posledních cca 800.000 let koncentrace CO2 celkem v 8 cyklech kolísala mezi hodnotami 170 – 300 ppm, a to až do nástupu doby industriální, tedy do přelomového roku 1765, kdy byl Jamesem Wattem vynalezen parní stroj. Přibližně od toho roku po dobu 185 let až do roku 1950 stoupala koncentrace CO2 pomalu tj. v průměru o 2,1 ppm za dekádu na již zmíněných 310 ppm. Potom existuje jen strmý nárůst mezi lety 1950 – 1999 o 11,8 ppm za dekádu a v letech 2000 – 2019 ještě další dekádní urychlení na 21,7 ppm. [Jednotka ppm (pars per milion – tj. počet částic v milionu) – příklad: 400 ppm = 400 molekul CO2 v 1.000.000 molekul vzduchu. To odpovídá koncentraci 0,4‰, nebo 0,04% ]

Pro bližší ilustraci problému lze uvést vývoj emisí CO2 od největších světových producentů (GLOBAL CARBON ATLAS 2018).

Celosvětové emise CO2 neustále rostou. Z největších světových producentů je nejprogresivnější Indie a Čína. Indie produkuje proti výchozímu stavu v roku 1960 - 22 krát více CO2, Čína – 13 krát více CO2.Pouze u tří producentů došlo k poklesu a to v EU 28 – maximální produkce 4.734 mil. tun v roce 1979 se snížila na 3.448 mil. tun v roce 2018, USA – maximální produkce 6.128 mil. tun v roce 2007 se snížila na 5. 416 mil. tun v roce 2018 a Japonsko – maximální produkce 1.315 mil. tun v roce 2013 se snížila na 1.162 mil. tun v roce 2018.

Koncentrace dalšího významného skleníkového plynu metanu vzrostla z hodnoty 1.650 ppb v roce 1980 na současných 1.860 ppb. Metan je asi 20x účinnější při tvorbě skleníkového efektu než CO2. Dochází k jeho masivním únikům při tání permafrostu. Jsou známé výbuchy přírodně kumulovaného metanu na Sibiři v severní části Ťumenské oblasti na poloostrovech Jamal a Gydan. Existuje odhad, že v této oblasti se nachází kolem 7.000 přírodních podpovrchových kumulací, které hrozí výbuchem. Metan je rovněž masivně uvolňován permafrostem na Aljaše a v severní Kanadě. Nyní je poprvé zmapováno tání permafrostu v celé šířce kanadských severních teritorií od Yukonu na západě, přes Severozápadní teritoria, po Nunavut na východě. Jedná se o oblast o velikosti 1,27 miliónu čtverečných kilometrů. Celosvětově v sobě permafrost drží zhruba dvojnásobné množství organického uhlíku, než je v současné době v atmosféře. Když tento rozmrzne, uhlík se dostane zpět do atmosféry. Je vážná obava, že právě to by mohlo na naši planetě v následujících dekádách opět dále prohlubovat již tak akcelerující ohřívání .

S tím jak rostou koncentrace skleníkových plynů dochází ke zvyšování průměrné světové teploty. Celosvětově je nyní o 0,8 – 1,0º C tepleji proti teplotnímu normálu z let 1951 – 1980. Severní polokoule ale na mnoha místech vykazuje teploty o 2 - 3º C vyšší proti zmíněnému normálu.

Atlantský oceán v sobě kumuluje ohromné množství tepla. To se projevuje v redukci mořského ledu.V letošní zimě nebylo opět zamrzlé západní pobřeží souostroví Špicberky a Nové Země. To platí i o nezamrznutí cca 50% břehů souostroví Země Františka Josefa, které se nachází kolem 80° s.š. (severní polární kruh je na 66°33´ s.š.). V zimě byly pozorovány místní destrukce příbřežního ledu u břehů Grónska ve Wandelovu, Lincolnovu a Baffinovu moři. Prohřátí severních poloh Atlantského oceánu ukazují teploty mořské vody na 80ºsev. šířky u Špicberk, kdy v lednu a únoru letošního roku dosahovaly úrovně +1 až +2 stupňů Celsia. Podobně u Islandu na 63º50´s.š. je teplota moře +7º C. Zdá se, že teplý Atlantský oceán velmi silně ovlivňuje poslední dobou zimní počasí v Evropě. Není třeba komentovat průběh letošní zimy. Sníh se stává v posledních letech v našich nadmořských výškách vyloženou vzácností. Toho si museli všimnout i v Moskvě, která prožila zřejmě jednu z nejteplejších zim. Stejně i v okolí Jakutska proslaveném velmi tvrdými sibiřskými zimami se asi nestačili divit.

Zdá se, že je narušeno tryskové proudění vzduchu. Mělo by se vlnit ze západu na východ ve dvou proudech mezi třemi troposférickými buňkami. První mezi Hadlleyovou a Ferrelovou buňkou nad 30. rovnoběžkou ve výšce 10 – 16 km, druhý mezi Ferrelovou a polární buňkou nad 50. rovnoběžkou ve výšce 7 – 12 km. Rychlost větrů kolísá mezi 108 – 700 km/hod (proto tryskové proudění). Místo vlnění jsme mohli v minulém roce pozorovat silné meandrování s vychýlením až k severnímu pólu. Byly zaznamenány epizody s tvorbou vírů točících se protisměrně na západ. Tryskové proudění má vliv na formování tlakových polí v troposféře. V důsledku toho zaznamenáváme různé anomální vpády velmi teplého vzduchu, série sucha, katastrofální povodně a jiné radosti. Tento fenomén může být velmi ovlivňován leteckou činností. Je známo, že cca 45% leteckých zplodin se dlouhodobě drží ve výškách, kde byly vypuštěny, tedy 8 až 12 km nad zemí v místech výskytu tryskového proudění. Letecká činnost je velmi intenzivní. Denně je ve vzduchu 200 tis. letadel a ročně se letecky přepraví 4,3 mld. cestujících. Tato čísla budou zřejmě překonána. Zatím každoročně rostou.

Všechny existující soustavy ať tvořené živými nebo neživými prvky se pohybují (existují) v pásmu tolerance. Pásmo tolerance je vždy definováno určitým počtem dominantních faktorů, které jsou nezbytné pro fungování každé konkrétní soustavy. Tyto faktory jsou vymezeny v rozmezí od – do. Pokud se konkrétní faktor svým rozsahem vychýlí mimo pásmo tolerance, dojde ke zhroucení soustavy ( např. prasklá tyč – překonaná pružnost a pevnost materiálu, uschlý porost – nedostatek nezbytné vláhy pro jeho přežití atd..). Pro naši civilizaci takovým faktorem bude neustále stoupající teplota a tím vyvolané efekty.

Asi si mnohý ze čtenářů vzpomene na hodiny mikrobiologie, kdy se v Petriho miskách na agarovém živném nosiči zkoušely kultivace plísní a jiných patogenů. Každá kultura se rozvíjela vždy do doby, než vyčerpala své živné prostředí, pak došlo v k jejímu zhroucení. Při zobecnění tohoto vztahu můžeme chápat Zemi ve vesmírném prostředí jako Petriho misku a lidstvo jako patogenní kulturu. Výsledek je popsán v předešlé větě …. Co k tomu dodat více…

Popsaná fakta snad leckomu napoví, že se rýsuje velký problém před naší civilizací. Pokud chce lidstvo naznačený směr vývoje zvládnout a přežít, musí respektovat zákonitosti EKONOMIKY, ETIKY, EKOLOGIE, ENERGETIKY a ESTETIKY – jakýsi „Zákon pěti E“. Pro mnoho lidí s přísným konkrétním zaměřením je to naprosto nepřijatelné a nesmyslné pojetí problému.

Ona totiž ekonomika není etická, příroda nepracuje s pojmem finance, ale s pojmem energetická nezbytnost, estetika jako zklidňující faktor nepatří masově do naší uspěchané technikou přeplněné doby. Proměnit křesťanskou etickou normu - „co nemáš sám rád nečiň druhému“ na „nedotýkej se zájmů druhého“ – to už hlava současného smrtelníka není schopná pobrat. Nicméně, LIDÉ, pokud chcete, aby VAŠI POTOMCI měli šanci žít, MYSLETE!

p.s.
Kdos pochopil, jdi a řekni to druhému, kdos nepochopil, zapomeň.

Zdroje:

data jsou čerpána     - Světová banka   - Ukazatele světového rozvoje - Databanka
                                   (THE WORLD BANK)
- Mezinárodní agentura pro energii
   (IEA)
- webové stránky Population. City
                                 - Měsíčník EU aktualit, říjen 2019, č. 193, str. 7
                                    (EU Office/Knowledge Centre)
                                  - GLOBAL CARBON ATLAS 2018
Petr Musil                   Globální energetický problém a hospodářská politika, str 8 a 9
                                    nakl. C.H. Beck, Praha 2009
Stanislav Mihulka       článek - Sečteno a podtrženo: Naše planeta dokáže uživit jen 3,4 mld. lidí
                                                   internet 23.1. 2020

Jaroslav Kopista

soukromý zemědělec