Globalizovaný svět nám plně otevřel svoji virtuální „vlídnou“ náruč a my jako stádo do ní běžíme. Šťastně a dobrovolně se účastníme všech těch zhovadilostí, které jsou nám pomocí všudy přítomné reklamy a politické propagandy předkládány. Ani to nevnímáme a stali jsme se součástí globální hry, tedy kšeftu o všechno.

Vládnoucí garnitury se snaží po celém světě ovládnout ty svoje ovečky, co mají pošetilou představu, že při volbách změní chod světa. Všemocní  používají při těch svých mocenských  hrátkách nejrůznější techniky. Do jejich repertoáru patří diktát nebo podlézání masám, tedy striktní příkazy nebo mnohomluvné sliby.

Přírodní zákony nepodléhají vůli mocných tohoto světa. Tito mocní, nemocní touhou po moci, jsou přírodě a jejím zákonům lhostejní. Ve své velikosti jaksi zapomněli, že jsou rovněž nevydělitelnou součástí té přírody, kterou chápou ve svých fantaziích jako VÝZVU. Marně se snažím pochopit, proč stále nějaký důležitý hrdina hledá výzvy a nebo se chce někam posunout. Tyhle fráze snad vypovídají o nezměrné pýše dotyčného individua víc než o jeho soudnosti. O moudrosti v jejich případě mluvit nelze.

Mužně hojně potetovaní gladiátoři a gladiátorky v pletivové kleci se navzájem snaží vyrazit si mozek z lebky, nebo alespoň zlomit žebra, případně čelist toho druhého a fascinovaný řvoucí dav na to zírá a platí nesmyslné sumy za tu nádheru, co je mu předhazována ke konzumu.

CHLÉB A HRY - to už tu myslím, kdysi bylo a skončilo to pádem jakéhosi impéria – tuším, že tomu říkali IMPERIUM  ROMANUM nebo Basileia ton Rhomaion. Všechna pýcha a okázalost se jen v trosky obrátila a jelo se dál a tvořily se jiné dějiny a vznikala jiná impéria a tak pořád dokola. To všechno mělo jen jednu docela malou kvantitativní odchylku proti NAŠÍ VELKOLEPÉ DOBĚ - oni totiž nespotřebovávali tolik energie, kolik ji potřebuje lidstvo ke svému úžasnému spotřebitelskému rozmachu dnes.