Neschopnost vlády porozumět principům dnešního kapitalismu se projevuje třeba jen v jejích reakcích na chování občanů, starajících se o svoje úspory. V momentě, kdy se Ind rozhodne zabezpečit se nákupem zlata, hledá vláda způsob, jak tuto individuální a svobodnou investiční volbu potlačit. Z pohledu kabinetu je totiž jedinou jistotou tzv. fiat měna, kterou stát sám vydává a kontroluje. V očích obyčejných lidí je ale právě fiat měna, nekrytá zlatem, ze své podstaty zranitelná – právě proto volí pro uchování svého bohatství zlato a stříbro.

Jak takové vládní opatření proti spontánnímu chování na investičním trhu vypadá? Ilustrujme na případu z roku 2013: v květnu bylo do Indie dovezeno rekordních 165 tun zlata, hned následující měsíc rozhodla vláda o zvýšení dovozního cla na zlato ze 4 na 8 % a v srpnu téhož roku až na 10 % (stejné clo bylo uvaleno i na stříbro). Další vládní zásah z července 2013 nutil indické obchodníky k exportu celých 20 procent veškerého dovezeného zlata. Výsledek? Od září 2013 došlo v Indii k propadu dovozu zlata oficiální cestou na pouhých 16 tun. Žně naopak zažívalo pašování, protože obchod se zlatem se jednoduše přesunul na černý trh.

I přes silné omezení importu zlata oficiální cestou došlo v polovině roku 2014 k jakémusi oživení. Indická vláda se rozhodla „zmobilizovat“ své vlastní bohatství, aby v budoucnu dokázala pokrýt domácí poptávku a omezila tím dovoz. Trik spočíval ve snaze donutit lidi k ukládání zlata do bank, kde došlo ke zhodnocení s relativně nízkým úrokem. Vláda přitom spoléhala na určitou naivitu domácností a firem – ty ovšem odtušily, že pokud by se vlivem vážných ekonomických problémů dostaly banky do krize, k bohatství uloženému v kovech by se již nikdy nedostaly.

V řeči čísel lze problematiku popsat takto: