Největší slabinou Němečkova návrhu zákona o zákazu kouření je paradoxně snaha být za každou cenu razantní a „proevropský“ a kouření, včetně elektronických cigaret, zakázat úplně všude. I proto se dá očekávat při projednávání nového protikuřáckého zákona v parlamentu velká diskuze a mnoho pozměňovacích návrhů.  Příznivci nového absolutního zákazu kouření se nejčastěji zaštiťují Evropou, kde prý už dávno platí podobné zákony jako ten náš navrhovaný a řadí Česko k zemím, kde se kouření neomezuje. Pravdu ale nemají.

Jak je to ve skutečnosti? Regulace kouření u nás existuje. Platná směrnice zakazuje kouřit téměř všude na veřejnosti ve společných prostorách, v restauracích se smí kouřit jen ve vyhrazených prostorách. Češi se v zákazu kouření tak řadí v rámci Evropy spíše k průměru, než k podprůměru.

Co tedy lze ve skutečnosti a bez obvyklého strašení našich politiků Evropou a jejími předpisy opravdu z legislativy vyčíst. Kde a jak se v Evropě kouří či nekouří?

S mediálně propíraným absolutním zákazem kouření v podnicích to není horké ani v těch přísnějších zemích Evropské unie. Z hlediska regulace kouření lze země EU rozdělit do dvou zhruba stejně početných skupin. První kuřáky vykazuje například do kasin, na terasy, do kuřáren bez obsluhy či před vchod.