To jsou zásadní novinky ve zdravotnictví, které přinese rok 2014. Je to hodně, nebo málo? Kupř. poplatky byly zavedeny ministrem Julínkem za nevole veřejnosti jako nástroj proti zneužívání zdravotní péče a jako nový zdroj příjmu pro rozpočty zdravotnických zařízení. Veřejnost si zvykla, rozpočty se aklimatizovaly a dodavatelské firmy vydělaly na dodávkách automatů, které byly na poplatky zkonstruovány. Je to pouze jeden nevýznamný příklad nekoncepčního přístupu státu k systému zdravotní péče, na který se z veřejných zdrojů zdravotního pojištění vydává každoročně kolem 300 miliard korun. Je to ten příklad viditelný. Mnohem horší jsou příklady, které běžný smrtelník není schopen zaznamenat a ani novináři nejsou kolikrát sto rozklíčovat smysluplnost těch či oněch opatření, která jsou v našem systému zdravotní péče aplikována jedno za druhým. Přičemž tato opatření se dají, co se týká motivace, rozdělit do dvou základních skupin. Motivace politická a motivace ekonomická.
Zrušení poplatků je zářným příkladem motivace politické. Každá politická reprezentace má svou vlastní představu o zdravotním systému, a jakmile se dostane k moci, ihned jí realizuje. Jde většinou o opatření, která jsou pouze kosmetická a pro realizaci jednoduchá a jejich hlavním smyslem je uspokojit voliče. Tak jako v jiných oborech, ani ve zdravotnictví u nás neexistuje politická kontinuita, nehledě na to, že každý nový ministr (a vystřídalo se jich na tomto postu požehnaně), prosazuje své osobní představy fungování systému, své osobní animozity vůči konkrétním lidem, funkcím, zdravotnickým zařízením nebo zdravotním pojišťovnám.
Motivace ekonomická je samozřejmě motivací určující. Pokud bychom ekonomickou motivaci chápali tak, že jednotlivá opatření jsou projevením snahy po větší efektivitě systému při zachování dostupnosti zdravotní péče, byla by to motivace ušlechtilá, potřebná a neoddiskutovatelná, i když by byla postižena určitou dávkou amatérismu a nekoncepčnosti. Mám však obavu, že náš zdravotní systém je prodchnut motivací ziskuchtivou pro jednotlivé korporace, společnosti a jednotlivce. Je obecně známo, že míra korupce v našem ekonomicko-hospodářsko-úřednickém prostředí vážně narušuje přirozený tok našeho volno konkurenčního, pokud možno co nejméně svázaného toku finančních proudů, nezbytných pro zajištění toho, co má a musí každý stát pro svého občana zajistit.
Včetně nezbytné zdravotní péče. A tak se prostě krade. Na úkor zdravotních pojišťoven kradou někteří lékaři, instituce, nemocnice, ministerští úředníci, nakupuje se zbytečná zdravotní technika za stamiliony, kterou jinde ve světě pořizují za zlomek námi vynaložených financí, neboť u nás se nakupuje přes zprostředkovatele, který peníze ve finále rozděluje a část vrací poskytovateli. A je to stejné jako s našimi dálnicemi, výzbrojní technikou a vůbec vším co je navázáno na veřejné zdroje, státní rozpočet, popřípadě evropské fondy. Ale tady nejde o to, mít lepší pistoli, tady jde o zdraví každého z nás. Privátní zájmy jednotlivců a skupin prosazují do zdravotního systému opatření, která jsou záměrně nesystémová, a tak se z našeho zdravotnictví stává stále více slepenec jednotlivých zájmů a je to, jako kdyby schizofrenní mravenčí královna budovala mraveniště současně pro mravence černé, zrzavé, ale také zelené, žluté a fialové. Největší zdravotní pojišťovna poskytla pod deštníkem ministerstva zdravotnictví miliardy jakýmsi společnostem za vytvoření systému elektronické registrace pacientů, která nefunguje, a malé a střední zdravotní pojišťovny dodnes bojují za svá práva, včetně práva na existenci pod tlakem znevýhodňujících ministerských opatření, která se snaží negativně ovlivnit jejich hospodaření, popř. nasadit nucenou správu, která by vedla k jejich postupné privatizaci a opětovnému přelití peněz do kapes zájmových skupin a jednotlivců. A do toho všeho pacient, který potřebuje pomoc a na kterého se vlastně úplně zapomnělo…
Jaroslav Michal
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
