To jsou zásadní novinky ve zdravotnictví, které přinese rok 2014. Je to hodně, nebo málo? Kupř. poplatky byly zavedeny ministrem Julínkem za nevole veřejnosti jako nástroj proti zneužívání zdravotní péče a jako nový zdroj příjmu pro rozpočty zdravotnických zařízení. Veřejnost si zvykla, rozpočty se aklimatizovaly a dodavatelské firmy vydělaly na dodávkách automatů, které byly na poplatky zkonstruovány. Je to pouze jeden nevýznamný příklad nekoncepčního přístupu státu k systému zdravotní péče, na který se z veřejných zdrojů zdravotního pojištění vydává každoročně kolem 300 miliard korun. Je to ten příklad viditelný. Mnohem horší jsou příklady, které běžný smrtelník není schopen zaznamenat a ani novináři nejsou kolikrát sto rozklíčovat smysluplnost těch či oněch opatření, která jsou v našem systému zdravotní péče aplikována jedno za druhým. Přičemž tato opatření se dají, co se týká motivace, rozdělit do dvou základních skupin. Motivace politická a motivace ekonomická.

Zrušení poplatků je zářným příkladem motivace politické. Každá politická reprezentace má svou vlastní představu o zdravotním systému, a jakmile se dostane k moci, ihned jí realizuje. Jde většinou o opatření, která jsou pouze kosmetická a pro realizaci jednoduchá a jejich hlavním smyslem je uspokojit voliče. Tak jako v jiných oborech, ani ve zdravotnictví u nás neexistuje politická kontinuita, nehledě na to, že každý nový ministr (a vystřídalo se jich na tomto postu požehnaně),  prosazuje své osobní představy fungování systému, své osobní animozity vůči konkrétním lidem, funkcím, zdravotnickým zařízením nebo zdravotním pojišťovnám.