Že totiž evropský program Východního partnerství vznikl proto, aby se zdůraznila vůle daným zemím pomoci, ale současně také proto, aby se pro blízkou budoucnost smetla se stolu debata o řádném členství těchto zemí. Byla to vůle stabilizovat, ale současně nepřijímat země, které by do Unie jen importovaly své problémy. Víme, jak to vypadalo a vypadá s rozštěpeným Kyprem, nebo s Řeckem a jeho vstupem do měnové unie.  

Zostřená situace na Ukrajině v posledních týdnech jasně ukazuje, že Evropská unie ještě dlouho nebude mocností, která je schopná reagovat rychle a jednotně. Důvod ovšem nespočívá v Unii jako takové. Spočívá především v některých členských zemích, jež z různých důvodů nechtějí udělat z Evropské unie mocnost.  

Připomeňme si v této souvislosti ještě jednou věčnou českou euro-skepsi, která odmítá prohloubení integrace, a tedy i zvýšení akceschopnosti Unie, teď však od svého společenství paradoxně požaduje rychlou a adresnou reakci. Ti, kteří na jedné straně srůstání kontinentu kritizují, nemohou jedním dechem požadovat silný vliv Unie v mezinárodní oblasti.  

Místo vážnější reflexe vstoupily do diskusí o kandidátkách k volbám do Evropského parlamentu prvky vpravdě kašpárkovské. Například Jiří Payne, který mává banány a bojuje proti EU banánovými argumenty, míchaje citace o cenách a jiné hlouposti. Jaksi při tom zapomene na vlastní roli v minulých dvou desetiletích, jakož i na to, co naše okolí, obzvláště Ukrajina, opravdu potřebuje – totiž něco silnějšího, než jen Českou banánovou republiku.  

Žiju v zemi, kde se před volbami mává banány. Budiž, s tím asi nic neudělám. A nebudu kvůli tomu mávat výčtem výsostně pozitivních věcí, vyplývajících z našeho členství v Unii. Jedno si ale na pozadí současného dění na kyjevském Majdanu neodpustím. Ukrajina, a také Evropa, potřebuje Unii opravdu silnou a akceschopnou.