U pokladny jsem nějak nešikovně zamanévrovala s vozíkem a dostalo se mi reakce: „Kam čert nemůže, tam pošle..." Čekáte ženskou? Chyba! Renovovaná hláška zní – důchodce. Ještěže tak, kdyby řekl důchodkyni, bylo by to adresné. Takhle to vyznělo obecně a to tolik nezamrzí.

Ten pán, co to prohodil, rozhodně nepatřil mezi nejmladší. Škoda, že zmizel v davu, měla jsem na jazyku bleskovou odpověď – brzy se taky dočkáte. A nepronesla bych ji nijak ukřivděně či uraženě, naopak, zvesela. Vlastně mi to připadlo docela legrační. Kdybych tu průpovídku pronesla sama, vyznělo by to úplně jinak a paní u pokladny by se usmála.

No jo, no. Nikdo nemládne. Leda celebrity, co si dají dělat nové... znám slovo, jež by se rýmovalo, ale není hezké.

Nechci, aby to vyznělo jako postěžování na nezáviděníhodný úděl nás, co už překročili hranici středního věku. Už jen proto, že mám čerstvý zážitek zcela opačného charakteru.