Jiří Baťa: „Panu učiteli (učitelce) s láskou!“

Je chvályhodné, má-li pracovník (zaměstnanec) aktivní a iniciativní přístup k plnění svých povinností. Zvláště to vyniká (po letitých špatných zkušenostech) u ministra vlády. Víme, že ministři bývalých koaličních vlád se ve své činnosti nikterak nepřetrhli, tím méně přicházeli s pozitivními nebo prospěšnými aktivitami. Ty mimořádné, bohužel negativní aktivity, byly spíše hrobem pro občany, což se také nakonec projevilo v celkovém stavu jak ekonomiky, tak společnosti vůbec. Jen namátkou např. aktivity bývalého ministra práce a sociálních věcí Drábka, stejně jako ministra financí Kalouska, byly hodně za hranou společenské a občanské únosnosti a prospěšnosti, přesto si v nich libovali, ne-li z nich téměř chrochtali blahem. Jejich mimořádná aktivita přivedla statisíce občanů do krajních životních situací a problémů, přesto si jak ministr Drábek, tak Kalousek nebo Schwarzenberg činnost a výsledky samolibě pochvalovali. Říká se, že samochvála smrdí a u těchto pánů se to výrazně potvrdilo. Snad se něco podobného nebude opakovat. Snad!

Nerad bych se chtěl někoho osobně dotknout nebo sahat do svědomí, ale na poněkud neobvyklou, nestandardní, snad i dost ujetou myšlenku (aktivitu) přišel ministr školství Marcel Chládek. Ten totiž rozhodl, resp. chce odškodnit učitele, kteří podle něj nemohli za minulého režimu vykonávat profesi z politických důvodů. O odškodnění by mohli příští rok MŠMT požádat učitelé, „postižení“ od února 1948 do konce roku 1989 a kteří už prošli tzv. mimosoudními rehabilitacemi. Na toto skutečně nekonvenční, nelogické a ponejvíce populistické „odškodnění“ chce pan ministr každému „panu učiteli - učitelce“ (z láskou) darovat po 100 tisících korunách. Neskutečné! Ne, vůbec nejde o nepřejícnost či závist. Právě naopak. Stejně jako v případě exministra Drábka, který utahoval reformní šrouby až tekla krev, pak ministr Chládek chce naopak rozdávat hrstmi, jakoby MŠMT nevědělo co s penězi.

Trochu sleduji dění ve společnosti a proto mi neuniklo, že se např. vede boj o procenta na zvýšení platů učitelů. Podle ministra financí Babiše by platy učitelů příští rok mohly vzrůst o 2,5 %., přičemž školské odbory požadovaly 4-5 %. Pan ministr Chládek jakoby tuto vážnou skutečnost nevnímal. Školské odbory chtějí více než 2,5 % od ministerstva financí, s jistotou lze říct, že se tak nestane, nicméně právě v této záležitosti jde ministr Chládek proti učitelům. Vždyť částka na „odškodnění“ představuje téměř 104 milionů korun a protože je pan Chládek od ministra Babiše nedostane, bude „nějak“ krátit výdaje svého ministerstva. Ale nejde jen o platy, existují i další potřebné finance např. na nepedagogické pracovníky, na asistenty, na učebnice, pomůcky, opravy a rekonstrukce atd. atd.

Byla-li v úvodu článku řeč o chvályhodné aktivitě a iniciativě, pak lze použít české přísloví: „ Čeho je moc, toho je příliš!“ Pan ministr Chládek toho za své poměrně krátké funkční období udělal dost, možná že i hodně, ale všechno má své meze. Pomineme-li uvažovanou stomilionovou částku na odškodnění, nabízí se otázka poněkud mravního rozměru, a sice otázka spravedlnosti. Nevím, zda pan Chládek domyslel, že období od r. 1948 do r. 1989, tedy 41 let, je strašně dlouhá doba, ve které se mohli vystřídat tisíce zájemců o učitelské povolání, které jim bylo odepřeno. Z logiky věci vyplývá, že bylo-li někomu v r. 1948 – 50 odepřeno zaměstnání učitele, nelze si neuvědomit, že takovému člověku muselo být minimálně 25 let! Nemluvě o tom, že o učitelské zaměstnání se mohli ucházet lidé starší 25 let!.

Zvážil pan ministr Chládek, kolik lidí tohoto věku se dnešních dnů (ne)dožilo? Osobně vím, že mí učitelé z těchto let už ani jeden (dost dlouho) nežijí. Přežili (žijí) tedy ti mladší a ti mají být odškodněni. Co s těmi, co jsou už dávno po smrti? Že by odškodnění dostali jejich potomci? Je to správné, spravedlivé, ospravedlněné? Nevím, jaké počty a na jaké bázi má pan ministr zpracované seznamy těch, co by měli být odškodněni, ale domnívám se, že těmto lidem by měla být učiněna spíše morální satisfakce, než finanční odškodnění. Je také otázka, na jakých kriteriích byli tito učitelé vytipování k finančnímu odškodnění. Zda jde o lidi, kteří si za celých 40 let v učitelském zaměstnání skutečně „ani neškrtli“, nebo jsou to lidé, kteří měli s učitelováním občas problémy a tedy, že v průběhu 40 let někdy i jako učitelé zaměstnáni (ne)byli.

Je to ovšem také otázka morálky, etiky, svědomí a spravedlnosti vůči současným následovníkům učitelského povolání. Ti rovněž mají své požadavky a potřeby, ale peníze potřebují i samotné školy, zařízení, investice, lidé ve školství atd. Staří „kantoři“, tak jak je znám já, byli vesměs ztělesněním morálních kvalit, lidé vzdělaní, slušní, vyspělí, kteří své „kantorství“ brali jako skutečné poslání pro vzdělávání dětí a mládeže. Jsem přesvědčen (mohu se však nemile mýlit), že (až na výjimky) by tito lidé finanční odměnu odmítli, když by jim byla ona újma vykompensována třeba nějakým mimořádným nefinančním oceněním (plaketou, uznáním, diplomem, věcným darem apod.) Mají-li v sobě ducha J.A. Komenského, pak by určitě s tímto způsobem souhlasili, čímž by také vyjádřili kolegialitu stávajícím „kantorům“, kteří rovněž i dnes, bohužel, nemají na růžích ustláno. Rozhodnutí ministra Chládka rozhodně není správné, spravedlivé a kromě populistického gesta je jeho iniciativa nepatřičná… Na jedné straně se sice udělá některým lidem zadostiučinění, bude to však na úkor ostatních, notabene celého školství.

Není možná od věci se zmínit, že dnes jsou to učitelé, kteří v době totality nemohli vykonávat své učitelské povolání. Jsou však skutečně poslední, kteří byli takto poškozeni? Vždyť zítra s podobnou iniciativou může přijít ministr kultury (čemuž bych se vůbec nedivil), že by chtěl odškodnit lidi, kteří nemohli vykonávat práci knihovníků, nemohli se uplatnit jako herci, spisovatelé atd., nebo z ministerstva průmyslu, že některým lidem nebyla umožněna práce konstruktérů, vynálezců apod. Ne, rozhodně to od pana ministra Chládka není relevantní a racionální počin. To bychom takto mohli odškodňovat kdekoho, protože se najde spousta lidé, kteří by toho chtěli zneužít. Stačí si vzpomenout, kolik desítek tisíc lidé se pojednou hlásilo k II. odboji – boji proti komunistickému režimu. Kdyby každému takto „poškozenému“ mělo být vyhověno, tak bychom se z dluhů nevymanili sto let! Nemluvě o tom, že nespravedlnost a porušování lidských práv nadále pokračuje mílovými kroky i v současném, pravičáky tolik proklamovaném „demokratickém“ režimu. Vždyť téměř desetiprocentní nezaměstnanost má rovněž své kořeny v porušování lidských práv! A to bude řešit kdo a kdy?