Pozoruhodný je rozpor (mlha) v názoru pana ministra Petříčka, pokud jde o pojmy, jako „obavy některých opozičních stran“ a závěry „bezpečnostní skupiny“, čímž má pan Petříček zřejmě na mysli některé opoziční strany. Jedno i druhé je víceméně pouhé vyhýbání se skutečnosti, že nejde o vyjádření nestranných, odborně kvalifikovaných bezpečnostně-politických lidí, ale o laické názory z bezpečnostních hledisek nekvalifikovaných politiků, kteří se jen staví či povyšují do role vysoce odborných posuzovatelů bezpečnostních rizik, které ruská firma Rosatom (mj. investující v mnoha státech světa) údajně obnáší. Těmto navýsost (ne)odborným posudkům laiků z „bezpečnostní skupiny“ je pan Petříček nakloněn a ochoten věřit a s těmito výsledky bude nepochybně argumentovat při jednání, resp. schvalování bezpečnostních kritérií.

Postoj pana Petříčka v daný moment je celkem pochopitelný, ale otázkou je, zda je také rozumný. Na jedné straně hraje na city těm, co jsou nad ním, pro které dělá tu špinavou západní zahraniční politiku, na druhé si ale také může značně uškodit u těch, od kterých očekává podporu ve svém naivním záměru být zvolen předsedou ČSSD. Pravda, stát se může mnohé, ani jeho vítězství ve volbách ČSSD není předem vyloučeno, vždyť u nás by už nemělo být žádným překvapením, že se z kozlů stávají zahradníci, že se vlk nažral a ovce zůstala celá, že sytý hladovému nevěří a že košile je bližší kabátu atd.